Jsou jedovaté a přesto léčí: seznamte se s bylinkami, které mají schopnost léčit a pomáhat, ale přesto představují i smrtelnou hrozbu

Některé léčivé rostliny obsahují jedy natolik silné, že i při jejich nepatrném požití vznikají vážné zdravotní potíže a ve výjimečných případech je následkem pozření smrt. Prevencí je znalost, obezřetnost a opakovaná osvěta dětí jako varování před možným nebezpečím. 

Nejjedovatějšími evropskými rostlinami jsou oměj šalamounek a oměj vlčí mor. Jejich šťávou se napouštěly šípy bojovníků v Indii a Japonsku. Oměj vlčí mor se podle starých legend používal k trávení vlků a lišek, odtud ostatně pochází i jeho název. Obě rostliny nejsou nijak vzácné a rostou v přírodě poměrně hojně. Některé kultivary můžete pěstovat i na zahradě pro jejich zajímavý vzhled.

Přesto, že se moc dobré pověsti netěší, jejich léčivé účinky rozhodně stojí za pozornost. Masti vyrobené z omějí se úspěšně aplikují na potlačení revmatických bolestí, léčí bolesti při ústřelu a dně. Oměj také hojně slouží v homeopatii jako prostředek proti nachlazení, horečce, pocitům strachu a návalům horka. Odkvetlými květy je možné barvit látku na zeleno. 

Jedovatá je také nevinně vyhlížející drobná rostlinka s názvem drchnička rolní, jež dorůstá sotva třiceti centimetrů. Spojuje se s ní pověra, že pokud se její květy dopoledne zavřou, měli byste se odebrat raději domů, protože přijde špatné počasí. 

Bylinka obsahuje glykosid cyklamin, který po požití vyvolává prudké zvracení a bolesti hlavy a může způsobit poškození ledvin nebo žaludeční sliznice. Při správném dávkování je však drchnička prospěšná, zejména při epilepsii, duševních poruchách, svědivých vyrážkách a bolácích.

Nebezpečná andělika

Na loukách nebo na březích vodních toků běžně naleznete hojně rostoucí anděliku lékařskou. Přehlédnout ji určitě nemůžete, dosahuje totiž až dvoumetrové výšky. Už její název napovídá, že je léčivá, obsahuje ale i jedovaté látky. Ve středověku se doporučovalo žvýkání kořene anděliky jako prevence před morovým onemocněním. Ukázalo se, že recept nebyl účinný a při morové nákaze tato rada nikomu nepomohla. 

Při vyšších dávkách andělika způsobuje úporné bolesti hlavy, motolice a zvracení. Výjimkou není ani podráždění očí. U citlivých jedinců mohou na pokožce vzniknout puchýře jako po popáleninách. Andělika je nezaměnitelná s jinými bylinami pro své typické aroma. I když se jedná o jedovatou bylinku, má v léčitelství velmi široké uplatnění.

Obzvláště ceněná je v tradiční čínské medicíně, v některých severských zemích se dodnes do listů anděliky balí ryby. Hořčiny a oleje obsažené v rostlině zmírňují křeče a podporují správnou funkci zažívání. Úlevu od bolestí pohybového ústrojí přinášejí koupele a masti. Semena anděliky se přidávají do žaludečních likérů, například i do známé benediktýnky. Rostlina je nebezpečná především pro diabetiky a těhotné ženy.

Pozor na srdce

Nenápadnou a nevýraznou léčivkou, co se vzhledu týče, je toješť. Stejně tak jako je jedovatá, je i zdraví prospěšná. Dávkování však musí stanovit lékař, aby bylo přesné, v opačném případě může nastat smrt. Toješť totiž, podobně jako náprstník, zpomaluje nebo posiluje činnost srdce. Obsahuje mléčnou šťávu, která může poleptat kůži. Zajímavostí je, že vlákna kořenů této rostliny jsou natolik silná, že se z nich dají plést košíky a rybářské sítě. 

Mezi jedovaté léčivky, jež upoutají svým vzhledem, patří i klejichy. Ve volné přírodě je nenajdete, ale možná je pěstujete na zahradě jako okrasnou rostlinu, aniž byste měli tušení o jejich léčivých účincích. Klejichy obsahují velmi jedovaté látky, jež vedou k ochrnutí svalů i zástavě srdce. Při odborném dávkování se nasazují proti střevním parazitům nebo na zánět pohrudnice. 

Ze všech odrůd klejich má nejširší uplatnění klejicha mléčící (asclepias syriaca). Kromě léčivého účinku na astma se v USA cíleně pěstuje pro zralé plody, z nichž se po odkvětu sbírá hedvábné chmýří na náplň do polštářů. Mladé výhonky rostliny se dají upravit stejně jako chřest.

Zrádné bobule

Jednou z nejznámějších jedovatých léčivek je rulík zlomocný. V období renesance si dámy z vyšších vrstev dávaly do očí kapky z rulíku, po kterých se jim roztáhly zornice a jejich pohled tak působil svůdným a hlubokým dojmem. Roztažení zornic způsobil atropin obsažený v rostlině. 

Rulík patří mezi rostliny opředené mnoha legendami. Jeho latinský název (Atropa belladonna) v sobě snoubí jméno řecké bohyně Atropy, která mohla neúprosně přestřihnout nit života, bella dona znamená krásná žena. Rulík je natolik jedovatý, že hrozí otrava, pokud byste vypili mléko od kozy, která jej spásala. Nejjedovatější jsou plody. Jejich zrádnost spočívá mimo jiné i v tom, že jsou poměrně chutné. Ptáci si ale na bobulích pochutnávají běžně, a to bez újmy na zdraví.

Rulík má pověst byliny čarodějnic, je velmi ceněný a pro získávání léčivých látek se rovněž pěstuje. Zdraví prospěšné složky rostliny se předepisují především proti křečím žaludku a střev i při bolestivé menstruaci. 

I zimostráz patří mezi léčivé rostliny s obsahem jedovatých látek. Z jeho listů a kůry se získává šťáva pro potlačení horečky a revmatických bolestí. Pomůže jako projímadlo, přidává se do prostředků na růst vlasů, a dokonce se používá jako červené barvivo. Přes veškerá jeho pozitiva patří ve vysokých dávkách mezi velmi jedovaté rostliny.

Věštecké byliny

Plevelnou a u nás velmi rozšířenou bylinou je bolehlav plamatý, jeho výskyt byl zaznamenán po celé Evropě. Poznáte ho podle stonku s fialovými skvrnami a nepříjemné vůně. Jeho léčivé účinky jsou zmiňovány již v období před Kristem. V Řecku se dával pít odsouzencům na smrt. Traduje se rovněž, že byl dříve podáván vojákům do jídla na potlačení sexuální touhy a erotických fantazií. 

Alkaloid obsažený v rostlině je natolik jedovatý, že sice na chvíli způsobí krátkou fázi příjemného vzrušení, ale poté zasáhne míchu a nervová zakončení. Následně dojde k celkovému ochrnutí svalstva a dýchacího ústrojí. Zkušené kořenářky dokázaly zúročit léčivý potenciál bolehlavu a používaly jej jako prostředek proti suchému a bolestivému kašli, astmatu a bronchitidě. Dnes se uplatňuje především v homeopatii při léčbě premenstruačního syndromu, úzkosti, strachu a proti mdlobám. 

Opatrní byste měli být i při manipulaci s konvalinkou. Tato vonící půvabná kráska dokáže být zákeřná, dokonce i voda z vázy, kde konvalinky byly, je jedovatá. Nejvíce jsou konvalinky využívány v kosmetice a pro svou omamnou vůni se přidávají do parfémů. 

Halucinogenní a mysl omamující bylinou je durman. Potěší svými sytě zbarvenými květy a sametovými listy, experimentům s jeho konzumací se však rozhodně vyhněte. Jen těžko byste totiž odhadli správné dávkování této léčivé drogy. Plody a semena by vás nejdříve omámily a následně přivodily halucinace. Durman se dříve přidával do vína k rozvázání jazyka – jako takzvané sérum pravdy – a také jako tišící prostředek proti bolesti při operacích. 

V Indii bylo kdysi zvykem, že se manželky upalovaly zaživa společně se svými zemřelými manželi, aby je doprovodily na poslední cestě. Před touto krutou smrtí se ženám podával právě odvar z durmanu, aby byly omámené. Tato léčivka se dnes doporučuje k léčbě Parkinsonovy choroby a proti černému kašli. 

Bylinou čarodějnic býval i jedovatý blín. Vyráběly z něj masti, kterými si potíraly celé tělo. Tak se dostaly do transu, podobně jako řecké věštkyně, které vdechovaly kouř ze semen blínu, aby měly prorocké vidiny. Dnes se blín používá k léčbě Parkinsonovy choroby a dalších nemocí provázených třesem. 

Na kašel, nachlazení a astma je velmi užitečnou léčivkou břečťan popínavý. Je rovněž jedovatý, a proto vyžaduje obezřetnost při dávkování. V bylinářství a homeopatii je přesto zužitkován velmi často. Odstraňuje plísně, bakterie, působí proti křečím a sráží horečku.