Lékař a potomek slavné spisovatelky Vladimír Němec: Mezi typy léčby není ostrá hranice. Jsem pro alternativu, pokud pomáhá

Jak se ze svého profesního hlediska díváte na alternativní léčbu?

Úvodem si dovolím položit otázku: Kde je hranice mezi alternativním a nealternativním? I v proměnách času se to prolíná. Kdysi bylo přikládání baněk běžné, dnes je to u nás spíše alternativa. A jsou i geografické rozdíly. Lékařství Dálného východu je u nás pokládáno za alternativu, někdy i za šarlatánství, což může být i pravda. Například takzvaná léčba poruch potence rohem nosorožce. A v místě svého vzniku jsou to standardní léčebné postupy. Obecně jsem sice povahou skeptik, ale nic předem nezavrhuji. Jsem pro takovou alternativu, která pomáhá, třeba i v součinnosti s konvenční medicínou. Pokud ovšem nějaký v uvozovkách léčitel zakáže dekompenzovanému diabetikovi léčbu inzulínem, pak nejde o alternativu, ale o hazard.

Využíváte nějakou alternativní metodu při léčbě svých pacientů? Pokud ano, v jakých případech?

Spíše okrajově se dostávám k akupunktuře. Ne, že bych nechtěl, ale nezbývá čas, mám-li zvládnout běžnou klientelu. Takže většinou ji dělám pro rodinu a přátele. Docela dobré zkušenosti jsem kdysi měl u alergií – až mě to samotného překvapilo. Zkoušel jsem také pomáhat při bolestech zad. U akupunktury na hubnutí jsem nepozoroval jednoznačný efekt.

Chce to i silnou vůli klienta. Občas se někdo dožaduje chirurgického odstranění bradavice a já mu místo toho doporučím šťávu z kořene vlaštovičníku, což je účinné a bezbolestné. Někdy z toho lidi mají šok. Pak se ptají, kde se to dá koupit, a já je pošlu na výlet do přírody. Ne všechno se dá koupit, díkybohu.

Alternativní medicína jde ruku v ruce s léčbou bylinnou, o které jste se už zmínil. Co vy a bylinky?

Nepokládám bylinky až tak úplně za alternativu. Vždyť jsou jedním z předchůdců moderní farmakologie. Spousta dnes průmyslově vyráběných léků se původně získávala z rostlin. Není tajemstvím, že opiáty pocházejí z máku, atropin z rulíku.

Dalo by se tedy říct, že bylinky mají ve vaší rodině své místo?

Určitě ano. Moje babička si velmi potrpěla na šípky, místo běžného čaje se u nás často pil šípkový čaj. Na nachlazení doporučovala čaj z lipových květů. A hodně se u nás věřilo jitroceli. Jeden čas se u nás doma vyráběl pampeliškový med, přesněji z květů smetanky lékařské. V některých částech naší zahrady se vyskytuje bršlice kozí noha. Je to takřka nezničitelný plevel, ale také osvědčená léčivka. 

Zmínil jste, že jezdíte na zahradu. Mají na ní své místo i nějaké bylinky?

Samozřejmě. Máta, oregano, třezalka, echinacea. Před dvěma lety jsem tam zasadil česnek podivný a kupodivu se ujal. Jen tak divoce mi tam rostou digitalisy. Snažím se, aby zahrada připomínala od jara do podzimu kvetoucí louku, pastvu pro brouky, blanokřídlé a motýly. Nemám rád zelené pouště – anglické trávníky. Jsou mrtvé.

Dovedu si představit, že brouky a hmyz lze nalákat na různé druhy květin. Ale motýly?

Proč ne? A nejde jen o takzvaný motýlí keř – komuli Davidovu, nesprávně nazývanou letní šeřík. Motýli běžně vyhledávají ty samé květy jako ostatní hmyz. Přednost tak trochu dávají aromatickým rostlinám, jako je máta, oregano, levandule, flox, rozchodník, echinacea, bez chebdí a mnoho dalších.

Jste potomkem Boženy Němcové. Máte informace o tom, jestli měla ráda květiny?

Dcera Boženy Němcové Theodora vzpomíná, že její matka měla okna plná květin. Lobelie, verbena, rezeda, alokázie, fuchsie, brslen, gloxinie a jiné. Vůbec jsem netušil, že už v 19. století tu bylo tolik exotických rostlin. Předpokládám, že Božena, paní Betty, měla blízko k přírodě. Vždyť velkou část dětství prožila na venkově, a i když se jí v Chvalkovicích dostalo aristokratické výchovy, měla blízko ke všem místním obyvatelům. Teď spekuluji, ale domnívám se, že od nich mohla pochytit leckterou starou moudrost či recepturu.

Pokud vím, tak i ve svém nejznámějším díle se zmiňuje o tom, jak ráda babička sbírala byliny.

Kniha Babička zajisté není přesnou reportáží z autorčina dětství. Je to beletrické dílo s mnoha biografickými a autobiografickými prvky. Kromě jiného je z té knížky patrné, jak měli v té době lidé blízko k přírodě. Žili v ní a žili s ní, uměli ji číst, věděli, jak v přírodě žít a jak přežít. A uměli z přírody ledacos použít, aniž by jí, na rozdíl od dnešní generace, ubližovali. Dnes už nevíme, proč jsou nejúčinnější byliny sbírané za rosy na svátek Jana Křtitele. Babička to věděla. A lékaře prý nikdy nemusela vyhledat. Některé rostliny sbírala sama, jiné nakupovala od kořenářky z Krkonoš. Některé názvy rostlin jsem neznal. Přiznávám se, že jsem nevěděl, že hořký jetel je vachta trojlistá, tehdy nejspíš běžně sbíraná léčivka, dnes chráněná. A také jsem se musel podívat, co je v knize Babička zmíněný naháček: Je to ocún jesenní, léčivý, ale i jedovatý.

Není tajemstvím, že také syn Boženy Němcové Karel měl k přírodě a zahradničení velice blízko. Je to tak?

Nejen blízko. Byla to jeho profese a současně koníček. Po studiích na reálce se vyučil zahradníkem. Pracoval v řadě významných zahrad a parků. Od roku 1870 působil na Královské české hospodářské akademii v Táboře, kde nejen vyučoval zahradnictví a botaniku, ale i vykonával funkci zahradníka. V roce 1896 se stal ředitelem Zemského pomologického ústavu v Praze Troji. V tradici pokračoval jeho syn Vladimír, můj dědeček, který byl profesorem biologie a chemie, miloval botaniku a ve volných chvílích rád zahradničil.

Pokud jde o vaši lásku k přírodě, geny jste nezapřel. Přesto jste vystudoval medicínu. Neuvažoval jste nikdy o studiu přírodovědecké fakulty?

Samozřejmě uvažoval, hlavně v dětství. Jenže to byly spíše romantické představy, hodně klukovské, tedy mínění, že biolog se především pohybuje v terénu a objevuje nové druhy živočichů či rostlin. To možná bylo tak před dvěma až třemi sty lety. Dnes je biologie samozřejmě někde jinde. Míval jsem i jiné romantické sny. Nakonec mě přece jenom asi tak trochu ovlivnil můj táta - lékař. Studium medicíny poskytuje základní biologické vzdělání. Genetika, biochemie, bez toho by to nešlo. Každý lékař by měl mít biologické myšlení. Člověk je přece také živočich a je součástí přírody.

Lze říci, kdy stačí bylinná léčba a kdy už musejí nastoupit medikamenty?

Mezi to bych nerad stavěl ostrou hranici. Například účinnou látkou ostropestřce mariánského je silymarin. Užívá se při onemocnění jater. Můžete zajít do lékárny a koupit si například Flavobion. Stejného efektu však dosáhnete, když v léčivých bylinách koupíte mletá semena ostropestřce a budete je žvýkat. Nejlepší by samozřejmě bylo nasbírat ostropestřec v přírodě. V jiných případech ale může být problém s přesným dávkováním, například u alkaloidů digitalisu. Používají se jako kardiotonika, ale předávkování může být smrtelné. V tabletě Digoxinu je přesná dávka. U rostliny z přírody by se dávka snadno mohla překročit. Takže si myslím, že je to individuální, případ od případu, ale obojí má své opodstatnění.