Jak sbírat, sušit a uskladnit léčivé byliny? Pomůže košík nebo taška a poté síto, sušička, sklenice i mrazák

Bylinkaření učí trpělivosti, pokoře a úctě. Vzhledem k převažujícímu způsobu zemědělského hospodaření mizejí přirozená místa, kde se byliny dají nasbírat ve volné přírodě: louky, remízky či zákoutí u lesů a potoků, jež bylinky milují. Proto se za nimi musíte vydávat čím dál do větších vzdáleností. Bylinky sbírejte jen v čisté přírodě, nikoli u cest, na skládkách či v parcích. 

Sezóna bylinkářům začíná zhruba v březnu a končí začátkem října, kdy se dosbírávají kořeny a byliny odcházejí do takzvaného stínu. Neobsahují již cenné látky, naopak hořknou a už se ke sběru nehodí. Ideální doba sběru bylin je kolem poledne, kdy svítí slunce a rostlina je suchá, čili v době, kdy se ve velkém vedru většina lidí raději schová s chladivým nápojem do stínu. Přesně v tu dobu vyráží nadšený bylinkář do terénu. 

Je důležité mít s sebou zásobu vody, pokrývku hlavy a dobrou obuv, případně přírodní repelent. Ten si vyrobíte smícháním denního krému a kapky přírodní silice (například hřebíčku či levandule) a natřete na kůži. Počítejte s tím, že sběr bylin často zahrnuje i fyzicky náročné disciplíny, například prodírání se mlázím, potokem, bahnem, kopřivami, vysokou trávou, nízkým podrostem v lese, ale také poškrábání od ostružin či útoky klíšťat a komárů. Sbírání bylin nutí k hrbení, ale nebuďte skloněni dlouho a protahujte se už po pár minutách. 

A protože ani v sezóně sbírání nemusí být právě teplo, důležité je chránit před chladem záda. Sbírejte jen bylinky, které stoprocentně znáte. V případě pochyb rostlinu nechte raději v klidu růst na místě. Vyzkoušet můžete i „poznávací“ aplikace pro chytré telefony, není však na ně stoprocentní spolehnutí.

Do čeho sbírat?

Bylinky byste měli na místo sušení donést v co nejlepším stavu, tedy nepomačkané a nezapařené. Proto pečlivě zvažujte, do jaké vzdálenosti se vydáte a jakou máte fyzickou kondici. Trpíte-li například na záněty karpálního tunelu a chystáte se ujít delší vzdálenost, není vhodný košík, jehož nošení by citlivou část ruky nadměrně namáhalo. 

Na krátkou vzdálenost je proutěný košík naopak ideální, ale raději volte ten s širším vstupem, aby se vám do něj bylinky jednoduše vkládaly. Dobrým řešením jsou lehké plátěné tašky s dlouhými uchy, zavěšené do kříže, aby se daly bylinky při sběru lehce vkládat dovnitř. Sbírejte každý druh do jedné tašky a nemíchejte je, později se od sebe bylinky těžce oddělují. Nikdy ale neukládejte bylinky do igelitových tašek či sáčků.

Pravidla sběru

Sběr má svá pravidla, která spočívají především v respektu k samotné rostlině a okolní přírodě. Nikdy nevytrhávejte bylinu celou i s kořenem či cibulkou, což platí zvláště pro petrklíč a medvědí česnek. Jedná-li se například o kostival či proskurník, sbírá se samozřejmě především kořen, ale i v tom případě berte vždy třetí rostlinu, aby zůstala zachována možnost regenerace.

Každá rostlina vyžaduje rozdílný způsob sběru. Rostliny můžete trhat rukama; uštipujte potřebnou část byliny i s natí a jsou-li stvoly tvrdší, použijte nůžky. Dobromysl, mateřídoušku, měsíček, sléz a řebříček sbírejte v plném květu, šalvěj, bazalku, libeček či mátu naopak před rozkvětem. Levanduli je nejvhodnější sklízet těsně po rozkvětu, ještě před začátkem odkvétání. 

Heřmánek a chrpu je možné donést v kytici a otrhat květy až doma, nebo rovnou na místě sbírat pouze květ. Chcete-li využít kořenovou část rostliny, například slézu nebo kostivalu, po vyjmutí ze země očistěte kořen od hlíny a doma lehce dočistěte kartáčem, ale nenamáčejte ho. Jen ho rozdělte na půl a sušte v sušičce nebo troubě. Například u meduňky odřízněte nadzemní část nad kořenem, nechte pár oček a pak ji můžete sklízet třikrát do roka.

Nechtění návštěvníci

Role hmyzu je v koloběhu přírody nezastupitelná, ale sušíte-li bylinky doma a nemáte speciální sušárnu, je hmyz nechtěným návštěvníkem. Už při sběru tedy zkontrolujte, zda posbíraný materiál neobsahuje mravence či brouky. S bezem například stačí zatřepat (mšic se ovšem zatřepáním keře nezbavíte), do menších rostlin lehce „cvrnkněte“ prsty.

Dejte hmyzu možnost úniku a vytvořte mu jakousi přestupní stanici tak, že nasbírané bylinky necháte na chvíli ve stínu například na zápraží či na jiném vhodném krytém místě. Teprve potom doneste bylinky dovnitř. Nepříjemné bodnutí hmyzem, nejčastěji včelami, bohužel potká bylinkáře každou chvíli. K rychlé nápravě a odeznění problémů pomůže například homeopatikum Apis mellifica 30 C, které pomáhá proti otokům.

Síto, nebo sušičku?

Před sušením odstraňte trávu i větvičky a zkontrolujte, zda na spodní straně listů nejsou larvy či jejich zámotky. Rostliny nikdy nesušte na slunci. Pokud volíte tradiční sušení vzduchem, odměnou vám bude jedinečná chuť a vůně. Správně usušená rostlina šustí a lehce se láme. Ideální prostor na sušení vzduchem je suchá větraná stinná půda, kde můžete umístit síta v rámech.

Síta musejí být napnutá a ideální je mít stojan, do nějž je můžete skládat nad sebe, čímž ušetříte prostor. Síta i stojan není složité vyrobit svépomocí, případně si je nechat udělat na zakázku. Další výhodou sušení na sítech je velká plocha a nulová spotřeba energie. 

Bylinky jako sléz, měsíček a černý bez klaďte stopkami nahoru a na síta rozkládejte vedle sebe, aby se květy nepřekrývaly. Druhy se stvoly – tedy například třezalku tečkovanou, mátu, libeček, meduňku a šalvěj – můžete sušit zavěšené ve stínu ve svazcích. Ty by měly být spíše menší, aby se k rostlinám dostal proudící vzduch. 

Do sít nenapínejte síťovinu s uvolňujícími se mikrovlákny, aby se nedostala do bylin. Volíte-li elektrickou sušičku nebo kombinaci se síty, je sušení přirozeně rychlejší. Důležité je dávat pozor na teplotu, aby nedošlo ke spálení a snížení hodnotných látek. Pro větší rostliny můžete použít perforované (děrované) pláty, ale pokud sušíte drobné květy, jsou vhodnější výrobky s pevným dnem. 

Teplota při sušení bylin by neměla přesáhnout 35 až 40 °C. Kořeny před sušením očistěte mechanicky, například kartáčkem na zeleninu. Jsou-li větší, rozřežte je a sušte při teplotě asi 50 až 60 °C. Nejlépe a nejrychleji uschnou v troubě. Během sušení je občas lehce promíchejte.

Uskladnění a ochrana

Když máte posbíráno a usušeno, zbývá materiál správně uskladnit a uchovat přes zimu. Mezi nepřátele trvanlivosti usušených bylin patří zejména vlhko, světlo a hmyz. Usušené bylinky neuchovávejte v kuchyni, kde je vlhko. Namíchejte si várku bylinkového čaje nebo koření do menších sklenic, které v kuchyni mohu být zhruba týden až dva, aby nenavlhly. 

Zásoby skladujte v uzavíratelných nádobách, tmavých, případně v čirých sklenicích, ale v uzavřeném, větraném a tmavém prostoru, kam nesvítí slunce. Papírové či plátěné pytle nejsou právě kvůli vlhkosti, možnosti plesnivění a snadné přístupnosti pro hmyz vhodné. Jednou za týden až dva zkontrolujte, zda bylinky v nádobě nevlhnou a případně je dosušte. Prověřte také, zda se do nasušeného materiálu nedali moli. 

Na dno sklenic nebo přímo vedle nich můžete dát hřebíček, a to buď volně, nebo si z něj udělejte do malé skleničky vývar a umístěte ji do skladovacího prostoru, protože hřebíček odpuzuje moly. V místě uskladnění lze také zavěsit či položit lapače hmyzu, speciálně určené do prostor pro uskladňování potravin. 

Nádoby si hned po naplnění řádně popište, ušetříte si tak práci s identifikací a hledáním potřebného druhu. Usušené bylinky mají svou trvanlivost: Obecné pravidlo říká, že se používají do další sezony, než budou nové a čerstvé zásoby.

Do oleje a do mrazáku

Kromě sušení můžete bylinky také zamrazit nebo naložit do oleje. Pro použití v kuchyni si můžete připravit bylinky již ve vhodné kombinaci (například petržel a libeček) tak, že je nasekáte a vložíte do vaničky na výrobu ledu. Při vaření snadno oddělíte a použijete jen potřebné množství. Jsou ovšem velmi aromatické, takže pokud máte možnost, vyčleňte si malý mrazák jen pro ně. 

Například medvědí česnek vám provoní všechny ostatní potraviny, nanuky nevyjímaje. Pokud takovou možnost nemáte, neprodyšně je uzavřete do sáčku a popište. Pro výrobu domácího voňavého oleje na dochucení pokrmů je skvělý třeba rozmarýn, tymián, dobromysl či levandule. Čerstvé snítky nechte jeden den zaschnout, aby se zbavily vlhkosti, a následující den je vložte do jednodruhového oleje – vhodný je slunečnicový nebo olivový. 

Pro kosmetické účely zvolte jako základ třeba mandlový olej. Pokud bylinky nespotřebujete, přidejte je do kompostu, kde obohatí jeho složení. Můžete z nich také připravit odvar jako na čaj a vychladlý jej použít na hnojení nebo na postřik proti škůdcům. Na konci sezóny poděkujte přírodě a rostlinám za hojnost a pomoc a pak už vás čeká odměna v podobě posezení se šálkem voňavého čaje. S vědomím, že jste si bylinky vlastnoručně nasbírali a usušili, si takové chvíle užijete o to víc.