Vypěstujte si čerstvé bylinky doma ve vlastní bylinkové zahrádce ze semínek, nebo rovnou ze sazeniček. Není to nijak složité

Rostliny si můžete předpěstovat ze semínek sami nebo si rovnou nakoupit sazeničky, ideálně od místního zahradníka, který rostliny pěstoval ve stejných podmínkách, v jakých bude rostlina žít nadále u vás. Tak je totiž větší šance, že bude spokojená a dobře prospívat.

Rostliny ze supermarketu mají často původ v zahraničí, byly vypěstovány ve skleníku (tedy v ideálních podmínkách) a nemusejí dobře snášet jarní teploty a krátké dny. Na konci obou cest vás čeká možnost dát si svou vlastní pažitku na chleba s máslem, pěstovat si vlastní papričky, rajčata, salát, ačokču, kedlubny a kochat se lobelkami, verbenami či lichořeřišnicí.

Vztahy mezi rostlinami

Pokud si předpěstováváte bylinky, raná rajčata, salát, papriky, celer, petržel, verbeny či hledíky ze semínek, úspěch časného výsevu je podmíněný přípravou semínek, osvětlením, teplotou a kvalitním lehkým substrátem. Důležité je také zohlednit vzájemné potřeby a náklonnost některých bylin. Pokud sázíte bylinky do truhlíku nebo do petrželáku, měly by být v jedné nádobě druhy vyžadující stejné podmínky pro zalévání, světlo, mající menší nároky na kořenový systém a stejný životní cyklus.

Například máta, meduňka a dobromysl si zaslouží vlastní větší nádobu, a pokud je sázíte na záhon, počítejte každý rok s bujným nárůstem. Ať v truhlíku, nebo na záhonu, nejsou na sebe přátelsky naladěny třeba petržel s mátou a kvůli odlišným nárokům na vodu se také nedoporučuje sousedství mateřídoušky a kopru. Naopak rajčatům velmi prospívá blízkost bazalky.

Výhody starých odrůd

Semínka můžete vybírat hybridní či nešlechtěná. V současnosti se lidé čím dál tím více vracejí k možnosti volby semínek starých nešlechtěných odrůd. Nešlechtěná semínka upřednostněte, máte-li úctu ke koloběhu přírody a jejímu zákonu reprodukce.

Za staré odrůdy jsou považovány ty, jejichž vznik a rozšiřování se datují do období před druhou světovou válkou, po níž nastal velký rozmach cílevědomého šlechtění. Při šlechtění rostlin je jedním z prvních požadavků hromadné vyklíčení co nejvíce semen a v co nejkratším čase. To je obvykle v rozporu se zachováním druhu v přírodě.

Pokud by všechna semena vyklíčila naráz a následně byly zničeny mladé rostlinky, druh by v přírodě bez lidské péče vymizel. Proto semena přírodních rostlin (z české přírody, skalničky, léčivé byliny) nevyklíčí najednou a jejich část vždy zůstane ležet v půdě do dalších roků a ponechá si klíčivost i po několik desítek let. Tak si rostlinné druhy zajišťují přežití.

Pokud jste zvolili zdánlivě lehčí z variant, tedy nákup již vzrostlých semenáčků, není ani v tomto případě na škodu si připomenout pár dobrých rad. Většina bylinek má ráda slunce, pravidelnou zálivku, ovšem jen v malých dávkách. Jinak jim uhnijí kořeny a nelze je již zachránit. Na přelití jsou náchylné především pažitka, bazalka a petržel. Pokud máte problém se zaléváním, například býváte pár dní mimo domov bez pomoci vstřícných sousedů, sázejte levanduli, dobromysl, tymián či rozmarýn – tyto středomořské bylinky se suchu přece jen více přizpůsobily.

Hořká zásobárna minerálů

Po zimě má naše tělo typické „jarní“ chutě na pikantní a hořké. To vše uspokojí roketa, výborná zelenina s aromatickou vůní a chutí, kterou si můžete vypěstovat nejen na záhonu, ale i v truhlíku.

Roketa setá se někdy zaměňuje s rukolou, jsou to ale dvě různé rostliny – rukola má ostřejší chuť. Roketa se pěstuje buď brzy na jaře, nebo na podzim při krátkém dni. Lístky sklízíme do pěti týdnů od výsevu. Letní vysoká teplota a dlouhý den totiž způsobují hořknutí listů.

Kromě toho může roketa v létě rychle vybíhat do květu, podobně jako salát či ředkvička. Čerstvé zelené lístky rokety jsou plné vitamínů a minerálů. Obsahují zejména vitamíny A, C, K a jsou rovněž bohatým zdrojem vápníku, železa či magnezia. 

Listy můžete používat do salátů, pomazánek, rozmixovat s olivovým olejem a ochutit jimi špagety či pizzu. Objevte výhody popínavek Pěstování popínavých rostlin je jednou z velmi efektivních cest k vytvoření dekorativních zelených a rozkvetlých ploch. Leckteré navíc přinesou užitek v kuchyni i v domácí lékárně.

Třeba taková lichořeřišnice popínavá vyroste až do výšky tří metrů, její krásně oranžové květy mají specifickou štiplavou chuť a hezky ozdobí dezerty. Listy se používají do salátů a pomazánek. Hitem je v posledních letech rovněž kavkazský špenát, což je pnoucí mrazuvzdorná trvalka. 

Předpěstované sazenice vysazujte z jara nejlépe do polostínu, třeba pod ovocné stromy. Na plném slunci se jim nedaří tak jako rostlinám na stinnějších místech. V prvním roce je růst pomalejší, od druhého roku bujnější. Z jedné rostliny vyraší každé jaro desítky výhonů. Poskytnete-li špenátu oporu, vyroste do výšky dvou až tří metrů.

Nejchutnější jsou mladé načervenalé výhonky rašící přímo ze země, které se sklízejí povětšinou v průběhu března a dubna jako náhražka salátu. Jsou křehké, křupavé, velmi lahodné a skvěle se hodí nejen zasyrova do salátů, ale i jen tak na chleba s máslem. 

Pozor na hybridy 

K hybridizaci v přírodě dochází spontánně a běžně se využívá v tradičním šlechtění. Stojí na počátku vzniku nových   odrůd či druhů. Z ekologického či permakulturního hlediska má však zásadní důsledky pro samozásobení, semenaření a biodiverzitu. Důležité je správně se orientovat ve značení odrůd. Název F1 nemá nic společného s královskou disciplínou automobilového sportu, ale označuje semena hybridní odrůdy. Hybridní osivo vzniká zkřížením dvou či několika čistých linií. Číslo za písmenem „F“ vyjadřuje, o jakou „filiální“ (synovskou) generaci odvozenou z tohoto zkřížení (hybridizace) se jedná. F1 označuje první generaci, F2 druhou, F3 třetí a tak dále.

Drtivá většina komerčních hybridů patří do generace F1. Je třeba vědět, že hybridní semena F1 nejsou vhodná k semenaření a některé hybridní odrůdy jsou pylově sterilní, protože na rozdíl od volně opylovaných (nehybridních) odrůd si při semenaření neuchovávají své vlastnosti, nejsou geneticky stabilní.

Vezmete-li pak semínka z rostliny vypěstované z osiva F1, další rok vám z nich vyrostou jedinci různorodých a většinou horších vlastností. Většina těchto tzv. F2 hybridů bude postrádat důležité přednosti, jimiž se vyznačoval původní F1 hybrid: například rezistenci vůči chorobám, výnosy, barvu či tvar plodů nebo velikost.