Aromaterapie: využijte sílu rostlin, ale dejte si pozor na nástrahy, které tuto metodu péče o tělo a mysl provází

Aromaterapie zahrnuje poměrně obsáhlý seznam možností a činností. Vlastně se jedná o využití rostlinné síly pro celkovou péči o tělo i mysl člověka. Děje se tak za pomoci éterických i rostlinných olejů a másel a květových vod. Éterický olej lze získat prakticky z každé rostliny. Nejsou to ale oleje v pravém slova smyslu, protože nejsou mastné: Jsou to těkavé látky přirozeně se vyskytující v květech, kůře, listech nebo také semenech květin, bylin, plodů či stromů a v pryskyřicích. 

V aromaterapeutické praxi se jich používá základní stovka. Čistý éterický nebo také esenciální olej může být čirý nebo barevný, záleží na rostlině a její části, z níž byl získán. Jeho terapeutické vlastnosti se odvíjejí nejen od typu rostliny, ale také od země původu. To znamená, že levandule rostoucí ve Francii má trochu jiné chemické složení než ta z Řecka.

Z obřadů a věštění

Výluhy z bylin, rostlinné oleje nebo vykuřovadla jsou tradiční na všech kontinentech. Obecně můžeme vnímat tři roviny: pěsticí, léčivou a kultickou. Ať už zavítáme do Egypta, Mezopotámie, starého Řecka, na území dnešního Izraele nebo na evropský sever, tyto tři aspekty existují ve všech kulturních oblastech. Byliny a květiny hrály svou nezastupitelnou roli při každodenním životě a péči o tělo i ducha. Byly součástí obřadní praxe, rituálů věštění, hygieny nebo obětin. Známým ilustrativním příkladem pro kultické použití vykuřovadel je delfská věštírna. 

Tamní kněžky pálily – aby se dostaly do transu – vavřínové listy. Léčebný aspekt vonných olejů a mastí byl pak využíván například při pohřebních obřadech, pro hojení ran či jako dezinfekční činidlo při epidemiích, kde se úspěšně kombinovaly s vykuřovadly. Vonné oleje sloužily také jako projev úcty a pro pomazání panovníka. Tato praxe se v současnosti stále provádí například jako součást britského korunovačního obřadu.

Aromaterapie jako věda 

Moderní aromaterapie, jak ji známe dnes, vznikla jako vědní, respektive medicínský obor v minulém století ve Francii. Jejími zakladateli jsou René Maurice Gatefossé a Jean Valnet. Oba působili v Lyonu, Gatefossé byl tamním rodákem a Valnet vystudoval lyonskou lékařskou fakultu. Začali se zajímat o léčivé vlastnosti éterických olejů, které byly vnímány hlavně jako složka parfemářské produkce. René Maurice Gatefossé se dostal ke zkoumání ozdravného potenciálu esencí po výbuchu ve své laboratoři a dr. Valnet hledal alternativu pro chybějící antibiotika na válečné frontě.

Jean Valnet, ve své době prezident francouzské Asociace pro studium aromaterapie a fototerapie, byl nadšeným podporovatelem toho, aby éterické oleje používali laici. Konkurentem Francie na poli nové formy klinické aromaterapie je Německo. To sice nemá aromaterapeutické kořeny tak daleko jako země galského kohouta, ale dalo Evropě také několik zvučných aromaterapeutických jmen jako Susanne Fisher-Rizziová, Monika Wernerová či Ruth von Braunschweigová. Společným jmenovatelem francouzských i německých aromaterapeutů je důraz na vzdělávání veřejnosti a přístup k informacím o éterických olejích.

Která škola vede?

V aromaterapii existují dva hlavní směry práce s éterickými oleji, a to francouzský a anglický. První jmenovaný se zaměřuje více na biologii a materii. Zkoumá rostlinu jako celek, její identitu. Zajímá se o chemické složky v ní obsažené, biologickou aktivitu, pracuje s přesností a cíleně se zaměřuje na její energetické aspekty. Ze zjištěných informací následně vyvozuje nejlepší možnou cestu k léčbě určitého neduhu. 

Francouzská lékařská aromaterapie využívá podávání éterických olejů více možnými cestami: orálně, rektálně, na kůži a přes čichové receptory (inhalací). Pracuje s éterickými oleji na klinické bázi, protože má za to, že jejich biologická a chemická aktivita je srovnatelná s účinky alopatických (tzn. v klasické medicíně podávaných) léčiv. Zaměřuje se méně na vliv vůní na psychickou stránku člověka. S tou ale pracuje anglická aromaterapeutická škola. Její zakladatelkou je biochemička a kosmetička Marguerite Mauryová, která v 60. letech 20. století koncipovala základy aromaterapie zaobírající se přímo psychologickými, emocionálními a duševními aspekty použití éterických olejů. 

Anglický model se zaměřuje na aplikaci éterických olejů zevně. Pracuje s nimi v kombinaci s alternativními metodami, jako je kineziologie, iridologie (diagnostika podle oční duhovky) nebo reflexologie, a její nedílnou součástí je masážní praxe.

Nejsou to jen vůně

Vonný efekt éterických olejů je jen součástí celého souboru faktů, o něž se musíme při jejich použití zajímat. Laická veřejnost v českém prostředí vnímá ale vůni jako hlavní a někdy jedinou složku používání esencí. To je přístup, který si může dovolit parfemář, ale nikoli aromaterapeut – ať už na laické, nebo profesionální úrovni. Pro běžného uživatele není nezbytně nutná znalost chemie esencí a spolupráce jednotlivých aromatických molekul, je ale důležité znát mimořádnou sílu jejich koncentrace. Éterické oleje totiž nejsou jen bylinky nebo květiny ve skle. Pro získání obsahu jedné klasické lahvičky 5–10 ml (100 až 200 kapek) je potřeba několik kilogramů základního rostlinného materiálu. 

Abychom vysvětlili jejich sílu na příkladu z bylinkářské praxe: Jedna kapka může podle druhu rostliny být silná jako 25 až 40 šálků bylinného čaje. Koncentrát je tedy ve skutečnosti dvěstěkrát silnější než běžné čerstvé nebo sušené byliny. Éterické oleje mají svá specifika nejen co se týče obsahu aromaterapeutických molekul. Ačkoli jejich uvědomělé využívání přináší nemalé benefity, mají také určitá úskalí. Pro bezpečnou práci s nimi je nutná znalost zdravotního stavu osoby, která je bude užívat. Je důležité brát v potaz hypertenzi, nízký krevní tlak, těhotenství, alergie, astma, poruchy srážlivosti krve a věk. Proto se doporučuje těm, kteří chtějí začít s jejich aplikací, aby vše pořešili s aromaterapeutem. 

Pozor na sílu olejů

Důvodů je hned několik. Je například jen omezené množství éterických olejů vhodných pro děti do deseti let a těhotné ženy, jiné se zase nemohou užívat dlouhodobě z důvodu neurotoxické aktivity a je nezbytné obezřetně hlídat jejich dávkování. Česká kotlina naráží na to, že laická veřejnost nemá dostatečný přístup ke kvalitní aromaterapeutické literatuře. Práci aromaterapeutů na vzdělávání veřejnosti soustavně narušují nekvalifikovaní prodejci různých produktů multi level marketingu (MLM), kteří svými mnohdy nebezpečnými radami přímo ohrožují zdraví spotřebitele. Pokud vám někdo doporučuje éterické oleje jako prevenci nějaké nemoci tak, že si je máte kapat na kůži nebo na jazyk, utíkejte.

Objevily se i případy, kdy se po alergické reakci nebo popálení éterickým olejem klient od prodejce dozvěděl, že jde o průvodní jevy detoxikace. Důsledky nekvalifikovaného přístupu mohou být skutečně nebezpečné a zdraví ohrožující, proto je výběr prověřeného dodavatele zboží i služeb v případě aromaterapie nutný. Pozor na sílu olejů! Základní informace o účincích i rizikových faktorech esencí jsou důležité. Jako příklad si můžeme uvést dva prakticky nejsilnější éterické oleje, což je skořice a oregano neboli dobromysl. Skořice je vůbec nejsilnějším alergenem v říši koření. Alergickou reakci může způsobit i použití většího množství do jídla nebo pleťové masky. 

S mátou riskují alergici

Éterický olej z kůry klasické skořice, jak ji známe z kuchyně, je mnohokrát silnější. Neředěný nebo ředěný jen ve vodě může způsobit popáleniny druhého stupně – nesmí se tedy v žádném případě kapat do vany nebo lázně na nohy. A pokud, tak jedině po zředění v tukovém nosiči (rostlinný olej, mléko nebo smetana) a pořádném rozmíchání, a ještě ve velmi omezeném množství. 

Dalším příkladem silného hormonálního éterického oleje je oregano. Olej z něj je zakázán v těhotenství, při kojení a pro malé děti. Některé francouzské zdroje uvádějí vůbec nejvyšší věkové omezení, tedy15 let věku. Tento éterický olej okamžitě stimuluje děložní činnost, což může pomoct při vynechané menstruaci, kdy je potřeba podpořit její začátek, nebo při porodu. Ale zároveň uškodí například těhotné ženě, ještě nepřipravené přivést svoje dítě na svět. Hormonální oleje nejsou doporučovány pro malé děti, protože mohou ovlivnit činnost jejich endokrinního systému (soustavy žláz s vnitřní sekrecí).

Dalším éterickým olejem – na první pohled neškodným, ale přesto vyžadujícím obezřetnost – je máta peprná. Je výborná v malých koncentracích při bolestech hlavy nebo zad, prostě když potřebujete podpořit činnost krevního oběhu. Nesmí se však kapat do vany, neboť je silně chladivá, a pokud to přeženete, nebezpečně se sníží přirozená teplota těla. Máta peprná a další druhy máty jsou navíc problematické u alergiků na mentol a epileptiků.

V každodenním životě

Aromaterapie může s příslušnými omezeními pomoci lidem všech věkových kategorií v ulehčení každodenního života. Součást péče o psychickou i fyzickou stránku těla v ní netvoří jen éterické oleje – doplňují je kvalitní rostlinné oleje, rostlinná másla a také květové vody. Původ všech jmenovaných součástí aromaterapie by měl být co nejlepší, abychom plně využili veškerou sílu rostlin. Kvalitní éterické oleje jsou vždy prodávány v temných lahvičkách, nejčastěji modrých nebo hnědých.

Barevné sklo lépe uchovává jejich léčivé schopnosti a díky němu nejsou tak náchylné k oxidaci, která je znehodnocuje. Péče o éterické oleje je poměrně jednoduchá. Po otevření je uchovávejte v chladu a temnu, dobře uzavřeny. Otevírat by se měly pouze tehdy, když je potřebujeme cíleně použít, čímž se zamezí zbytečnému vystavování obsahu lahvičky působení vzduchu. Éterické oleje v doporučených denních dávkách poskytují uživateli potřebný komfort a napomáhají mu k relaxaci. Podporují přirozené imunitní funkce, mohou napravit hormonální nesrovnalosti. 

Lze je použít při psychickém vyčerpání, potřebě tříbení myšlenek a uvolnění jejich přetlaku (při učení nebo tvůrčí práci). Napomáhají lepšímu soustředění, pokud potřebujete dokončit třeba slohovou nebo semninární práci. Studenti mohou jejich sílu  plně využít ve zkouškovém období, kdy vůně určitého éterického oleje, nejčastěji citrusového, napomáhá zapamatování a následnému vybavení si naučené látky. 

Doplněk klasické léčby

Například ve Francii jsou éterické oleje úspěšně využívány jako doplněk klasické medicinální léčby: například ke snížení stresu dětí podstupujících onkologickou léčbu nebo k omezení dávky nervových sedativ. Napomáhají mírnit úzkostné stavy, podporují dobrý a klidný spánek, dodávají pocit svěžesti a odpočinku. Mohou pomoci omezit výskyt nočních můr a děsů nejen u dětí, ale i u dospělých, kteří byli vystaveni různým šokujícím a psychicky stresujícím situacím. Obzvláště květinové vůně a vzácná dřeva či pryskyřice jsou vhodné k meditaci a odpočinku nebo výrobě domácích parfémů. Ty se mohou míchat přímo s určitým záměrem tak, aby podpořily vitalitu, vyrovnaly hormonální hladinu, eliminovaly stres nebo ulevily bolesti hlavy.

Použití jednotlivých skupin éterických olejů záleží na momentální situaci. Při potřebě stimulace saháme po citrusech, pro zklidnění po některých bylinách, dřevinách, pryskyřicích či květech. Při krátkodobé cílené léčebné kúře nebo akutní potřebě (bolest hlavy, zad, studené nohy) se využívají éterické oleje z koření. U dětí a citlivých osob se esenciální oleje téměř vždy ředí do tzv. nosiče. Při potřebě masáží a kosmetického ošetření se používají rostlinné oleje nebo rostlinná másla. 

Pro koupel nohou nebo celkovou koupel se esence míchají do medu, plnotučného mléka či smetany. Je to proto, že nejsou rozpustné samy o sobě ve vodě a ulpí na pokožce, kterou mohou popálit nebo jí vyvolat alergickou reakci. Existuje jen velmi málo druhů éterických olejů, které lze v krajním případě použít na kůži neředěné, ale i ty mohou podráždit velmi citlivou pokožku. 

Nejste-li zběhlí v aromaterapii, neužívejte éterické oleje vnitřně. Některé jsou při požití jedovaté, a při silné koncentraci, jíž se vyznačují, mohou rovněž popálit sliznice. Potřebujete-li dostat éterický olej do krevního oběhu, daleko bezpečnější a uživatelsky příjemnější cesta je jej smíchat do nosného oleje a aplikovat na pokožku. 

Celkové ředění při výrobě masážního oleje pro dospělé osoby a netěhotné je 50 kapek éterického oleje nebo jejich směsí do 100ml nosiče. Pro děti a ženy od ukončeného třetího měsíce těhotenství se s přihlédnutím ke správné volbě esencí volí poloviční dávkování, tedy 25 kapek do nosného oleje.

Opatrně s vonnými oleji

Každý, kdo začíná s aromaterapií, by si měl dát pozor na tzv. vonné oleje: Mnohdy se tváří jako oleje éterické a jsou také tak některými prodejci mylně uváděny a označeny. Vonné oleje mohou být vyrobeny čistě laboratorní cestou nebo to jsou směsi přírodního a syntetického původu. Nemají žádný léčivý potenciál, jsou to produkty ropného průmyslu. Poskytují sice čichový zážitek, ale zároveň ovlivňují nepříznivým způsobem hormonální soustavu. 

Typické vonné oleje se prodávají v průhledných skleněných lahvičkách a mají prakticky neomezenou trvanlivost. Vyznačují se extrémně nízkou cenou a nejčastěji se jedná o produkty s vůní melounu, třešně, banánu či borůvek. Ale pozor, jediné ovoce, z něhož lze získat éterický olej, jsou citrusy a jejich kůra. Vonné oleje nejsou vhodné pro terapeutické použití ani pro parfemaci domácí kosmetiky. 

Pokud chcete opravdu dobrý, kvalitní éterický olej, řiďte se při jeho koupi několika jednoduchými pravidly. Chtějte čistotu, ale také znát původ takového oleje, jeho latinský název a určení druhu neboli chemotypu. 

Nespokojte se s tím, že je na lahvičce napsáno tymián nebo eukalyptus. Není-li výrobce schopný chemotyp uvést, nezáleží mu na tom, co prodává, a patrně ani neví, odkud přesně pocházejí jeho esence. Chcete-li si být opravdu jistí, hledejte éterické oleje s mezinárodními certifikacemi jako Demeter, Ecocert, či Cosmebio. Jejich výrobci jsou totiž kontrolováni velmi přísně, každoročně a při jakékoli pochybnosti příslušného orgánu jim je certifikát odebrán.

Destilace, lisování, extrakce

Éterické oleje se získávají z rostlin pomocí více metodických postupů. Nejčastější je parní destilace, lisování, extrakce oxidem uhličitým, enfleurage a následná extrakce hexanovými rozpouštědly. Metoda enfleurage se používá hlavně u křehkých květů rostlin. Ty by byly při procesu parní destilace znehodnoceny teplem. Je to poměrně časově náročný postup opětovného nakládání květů do zvířecího tuku, nejčastěji hovězího loje. 

Následně se z něho pomocí hexanového rozpouštědla získá takzvaná absolue. To je tužší forma éterického oleje, který se používá hlavně pro parfémářské účely. Je ho nutno dále rozředit alkoholy nebo jojobovým olejem. Proces enfleurage se používá hlavně u květů z neroli, růže, mimózy, jasmínu nebo magnolie. Parní destilací se získávají oleje z kůry stromů, jehličí, z listů bylin nebo květů, které snesou