Léčitelka a bylinkářka Venuše Studničková: Černé magie se docela bojím. A na číslo devět pozor, je od ďábla

Vím, že jste bylinářka a že to máte takříkajíc v rodině.

Ano, zdědila jsem to řemeslo po prabábě, ta byla vychovaná svou bábou, ta zase svou, která byla prapůvodně i porodní bábou. Ale bylinkářství se za bývalého režimu dělat nesmělo, tak jsem vystudovala zdravotní školu. Po revoluci, když se to zase smělo, jsem si šla celá nadšená pro živnostenský list. Když jsem vešla na úřad, seděl tam tlustý chlap, málem jsem omdlela puchem, ale srazila jsem paty a pozdravila, on mi podal jen papír a zafuněl, tady máte „nákup a prodej“ a prodávejte si třeba fusekle. Vypotácela jsem se odtamtud a chtělo se mi brečet...

Přesto vás to neodradilo.

Ne, ale nebylo to lehké. Když jsem ze začátku sháněla dodavatele bylin, chtěla jsem něco atestovaného, ať to má úroveň. Jednala jsem tenkrát s jedním panem ředitelem, nebudu jmenovat, on si přehodil nohu přes nohu a prohlásil: Když s vámi budu chtít spolupracovat, budeme vám ty kytky vozit v kontejnerech. Tak jsem odvětila, že v Ústí nejsou tak velký náměstí, aby se tam vešly kontejnery. První byliny jsem si nakonec nechávala posílat ze Slovenska. A k tomu jsem se ještě dala do studia farmacie a fytologie.

Takže jste studovaná. Ale řekla byste o sobě, že jste čarodějka?

Ano jsem, jsem vysvěcená čarodějnice. Ta bílá, ta skvělá, která chce pomáhat a neubližuje, proto jsem se narodila – 7. července, ve znamení Raka. Když mi tenkrát moje rodina vymyslela jméno Venuše, tak netušili, že mě předurčují pro mé poslání. Venuše je ta, která kam šlápne, tam vyrostou květiny...

Řekněte, jak moderní čarodějka oslavuje slunovrat?

Slunovrat slavili pohané, Slované i Keltové. Ti uctívali Bohyni Matku, svátku se říkalo Sabat Litha nebo taky Alban Heruin. Oslavy probíhaly zapalováním velkých ohňů na vysokých kopcích. Zapalovaly se o půlnoci a v tuto dobu se taky sbíraly bylinky. Věřilo se totiž, že právě tehdy mají největší moc, protože o Svatojánské noci se otevírá země a vydává své poklady.

A vy jste někdy nějaký našla?

Ano, moje dvě děti a mé dva pejsky.

Vraťme se ale k původní otázce – jak tedy slavíte slunovrat?

Já tradici uctívám doma, zapálím si svíčky a jsem v objetí se svými nejbližšími. To je pro mě to nejlepší, být v klidu, mezi svými bylinkami.

Sbíráte byliny o slunovratu? Kterým dáváte přednost?

Určitě by to byla šalvěj, pak šalvěj divotvorná, která dezinfikuje, rozmarýn, který prokrvuje, tymián, ze kterého je výborný čaj na odkašlávání. Nasbírala bych i bazalku, kouzelně vonící levanduli, a taky verbenu. Verbenou s divotvornou šalvějí se dá mimochodem vykuřovat místnost, když je zanesená nějakými zlými „fujtajbly“.

Počítám, počítám, ještě nemám devět.

Tyhle byliny jsou pro mě ty nejzákladnější. A mimochodem, na číslo devět si dávejte pozor, to je číslo ďábla.

Ale levanduli bych u nás na louce nepotkala, že ne?

Na louce ne, ale do svatojánského býlí patřila, pěstovala se za oknem.

Představte si teď, že jsem dívka, která si chce při slunovratovém čarování přivolat milence. Jaké byliny a jaký postup byste doporučila?

Čarovalo se tak, že se dělaly škapulíře, takové zavírací amulety. Nějakým způsobem se získala věc vytouženého milence, třeba kus jeho šatů nebo vlasů, a nosilo se to na krku. Byliny se nasušily, daly se do váčku a nosily se taky na krku.

Muselo se při sběru bylin na vyvolenou osobu myslet?

Ano, kolem toho se to všechno točí. Když něco sbíráte, tak musíte myslet na to, co chcete. Nebo se byliny dávaly pod polštář s tím, že se tvář vyvoleného zjeví dívce ve snu.

Byliny se také házely do ohně a posílaly po vodě, je to tak?

Prohazování ohněm nebo přeskakování ohně, to se více spojovalo s černou magií, toho já se docela bojím. Ve spojení s vodou je to spíš očistný rituál. Po celém světě se ostatně posílají věnečky z kytek a s nimi toužebná přání, aby doplula tam, kam si přejete.