Tajemství kvality rostlinných olejů se vyplatí znát v kuchyni i v kosmetice. Oleje umí regenerovat pleť i léčit kožní problémy typu atopického ekzému

Rostlinné oleje jsou přírodní tuky, získané z různých částí rostlin. Řadí se do skupiny vyšších esterů mastných kyselin. Nejčastěji se získávají lisováním za studena nebo pomocí chemických rozpouštědel a následné rafinace z plodů, semen, zrn, ořechů, jader, pecek, fazolí nebo dužiny. Nutriční profil výsledného produktu je závislý na tom, z jakého zdroje pochází a kde byla rostlina pěstovaná. 

Oleje ze stejného rostlinného zdroje mají při chromatografickém rozboru (celkové laboratorní vyšetření) jinak vysoké hodnoty mastných kyselin nebo minerálních látek, podle toho, z jaké země pocházejí. Některý rostlinný materiál najdete pouze na specifických místech planety. Typickým příkladem je třeba argánie trnitá, z níž se získává jeden z nejkvalitnějších, ale také nejdražších rostlinných olejů. Jediné místo jejího růstu je Maroko.

Vyčistit a obarvit

Nejkvalitnější jsou rostlinné oleje vzniklé lisováním za studena. To znamená při nízkých teplotách okolo 45 °C, maximálně do 60 °C. Označují se jako panenské (mezinárodně „extra virgin“) a využití najdou zejména při přípravě jídel, především však salátů a jiných receptů studené kuchyně. Jen velmi málo takovýchto olejů se totiž dá použít pro přípravu teplé stravy, protože se tím znehodnotí jejich nutriční profil a původní vlastnosti.

Aby byl olej vhodný pro tepelnou úpravu (např. smažení), prochází procesem rafinace. Do určité míry se rafinují také některé rostlinné oleje určené pro kosmetické použití. Rafinuje se zejména materiál vzniklý za pomoci chemických rozpouštědel, aby se z něho odstranily toxické látky. Rafinované oleje se musejí částečně nebo úplně dobarvovat. Odstraňuje se z nich i přirozené zakalení, stejně jako typická vůně některých speciálních druhů olejů. 

U extra panenských olejů se ale pro vyčištění od zbytků slupek nebo dalších přirozeně se vyskytujících nečistot používá pouze přecedění přes síta nebo jiná šetrná filtrační metoda.

Levnější do dražších

Nejčastějším problémem, na který můžete u rostlinných i éterických olejů narazit, je pančování. Za pančovaný olej se přitom označuje produkt, u nějž výrobce nebo dodavatel neuvádí pravdivé složení nebo ho prodává pod zavádějícím názvem. Často se tak na trhu objevují „oleje“ z produktů, z nichž není technicky možné žádný olej získat, například z některých druhů ovoce. 

Narazit můžete i na rostlinný olej s přidanou laboratorně vyrobenou parfemací, aby byl pro zákazníka přitažlivější. Pak už ovšem nemůže splňovat požadavky, kladené na kvalitu přírodního produktu. Jedním z nejčastějších způsobů pančování rostlinných olejů je přidávání levnějších druhů do těch výrazně nákladnějších. Často se tak děje u arganového, baobabového nebo moringového oleje. Výrobci nejen, že klamou zákazníka, ale pokud nejsou zkušení, smíchají komedogenní oleje s nekomedogenními a mohou uživateli způsobit kožní problémy. 

Nepoctiví prodejci v těchto případech hřeší na to, že laik není schopen rozeznat kvalitu rostlinných olejů. Nejčastějším ukazatelem při výběru rostlinného oleje by tedy měla být pro nezkušeného zákazníka cena (podezřelým signálem je příliš nízká hodnota), nebo pokud možno známý mezinárodní certifikát. Například cena opravdu kvalitního kosmetického arganového oleje začíná od 300 korun za 50 ml.

Co potřebujete vědět

Ještě donedávna byly v aromaterapii a s ní související přírodní kosmetice využívány rostlinné oleje zejména jako nosiče éterických olejů. V současné době se ale pohled na jejich terapeutické využití značně mění. Jsou více vnímány jako samostatné součásti péče o tělo i ducha. Zkoumají se jejich nutriční profily i vliv na stav pokožky člověka. Znovu jsou objevovány jejich benefity, pro které se oleje cenily po celá tisíciletí, než je potlačila popularita laboratorní kosmetiky. 

Terapeutických možností rostlinných olejů lze využívat prakticky každodenně a s minimálními vědomostmi, nepotřebujete k tomu sáhodlouhé chromatografické rozbory. Uživatel si musí uvědomit, co potřebuje, a dávat si při jejich koupi pozor na určité varovné signály. Patří mezi ně podivná, často synteticky vylepšovaná vůně oleje, jeho barva nebo konzistence. Je důležité vědět i to, že jinak se chovají oleje určené pro potravinářské zpracování a jinak ty, jež jsou určeny pro kosmetické využití. 

Zápach je jedním z možných ukazatelů problematické kvality, ale některé druhy rostlinných olejů mají svoji typickou, poměrně výraznou vůni – ta je jim zkrátka vlastní a není znakem toho, že je s nimi něco špatně. Příkladem je třeba olej z pískavice řeckého sena: Vyznačuje se opravdu silnou, kořeněnou a vytrvalou vůní (nemusí být všem příjemná), ale také silnými hojivými schopnostmi. 

Profesionální aromaterapeut nebo aromadermatolog se při používání rostlinných olejů musí zajímat rovněž o to, jaký má daný rostlinný olej chemický profil. Pomáhá mu to lépe určit směr práce, kterým se s ním může vydat, a poskytnout tak klientovi lepší záruky terapeutické úspěšnosti. Zajímá ho skladba vitamínů, minerálů i esenciálních mastných kyselin. Jejich studiem se lze dozvědět mnoho informací o schopnosti jednotlivých olejů, které hrají roli při přírodní léčbě kožních onemocnění.

Ve vztahu k typu pleti je například důležitý obsah vitamínu C, jenž jak známo podporuje rychlejší hojení poškozené pleti a snižuje výskyt zánětlivých ložisek. Za pozornost stojí i už zmíněná komedogenita oleje, neboť při použití takového oleje může dojít k ucpání pórů. Tím pádem se stíží schopnost dýchání pleti a zabrání se přirozenému odvádění škodlivin skrze kůži. Důsledkem je tvorba prostředí pro vznik infekčních ložisek. Komedogenní oleje jsou proto problematické hlavně při péči o aknózní a mastnou pleť. 

Důležitým ukazatelem kvality olejů je také jejich viskozita, tedy hustota nebo řídkost. Viskozita je závislá na teplotě. To, jak se může měnit, je velmi dobře vidět například na kokosovém oleji, který je tekutý po vystavení teplotě nad 25 °C a při nižší naopak tuhne. Dalším dobrým příkladem může být avokádový olej: Má tendence k tuhnutí, pokud ho skladujete v chladničce.

Zdravá kosmetika

Rostlinné oleje jsou velmi dobrými pomocníky všech, kteří se chtějí vyhnout průmyslově vyráběné kosmetice plné parabenů, ftalátů a dalších chemických složek. Mají vysoce ceněné terapeutické schopnosti nejen u problematické pokožky. Vyživují, hojí, snižují zánětlivé reakce, napomáhají udržovat vyrovnanou hydrataci, zjemňují a změkčují hrubá místa, poskytují kůži ochranu před povětrnostními vlivy. 

Pro ženy jsou neocenitelnými pomocníky při odličování a tvoří i základní ingredienci u stále oblíbenější metody péče o pleť, známé pod zkratkou OCM (Oil Cleaning Method). Je to metoda čištění oleji a následné celkové péče o pokožku s jejich pomocí. Nejlepší pro použití u OCM jsou oleje bohaté na lecitin, neboť odstraňují nečistoty z pleti jemně a šetrně. 

Některé oleje poskytují i ochranu proti volným radikálům, které výrazně ovlivňují předčasné stárnutí pleti a za určitých podmínek vytvářejí takzvaný oxidační stres. A právě díky antioxidačnímu působení některých součástí rostlinných olejů (např. vitamín C a E, betakaroten) či přítomnosti omega-6 a omega-3 mastných kyselin se daří předčasné stárnutí eliminovat. Dokážou také srovnat nadměrnou produkci kožního mazu.

Nejčastěji se v kosmetice používá jojobový olej, který je ovšem konzistencí spíše podobný tekutému vosku a velmi dobře proniká do pokožky. Funguje zároveň jako výborný nosič vůní, proto se do něho v hojné míře míchají olejové parfémy a je vhodný pro vyrábění mýdel. Má velmi nízkou komedogenitu – podobně jako olej hroznový, nimbový, šípkový, rakytníkový, lískový, konopný či arganový. Uvedené produkty jsou vhodné pro problematickou pokožku i pro stárnoucí kůži a lze je využít pro účinné odlíčení. 

Mezi středně komedogenní oleje patří mandlový, baobabový, brutnákový, dýňový, avokádový, pupalkový, sezamový nebo meruňkový olej. Tyto oleje by neměly zůstávat na kůži náchylné k maštění a vzniku akné, ale lze je využít pro odličování. Nejvíce komedogenní je olej kokosový, lněný a olej z pšeničných klíčků. Ty mohou ucpávat póry a podporovat vznik infekcí, takže je lepší využít  je spíše ve vlasové péči, například do zábalů nebo masek.