Poznejte a využívejte bylinky, které uleví bolestem žaludku, zlepší trávení a zbaví vás zažívacích potíží

Trávicí potíže by se zvláště v posledních letech daly zařadit mezi civilizační choroby. Způsobuje je totiž zejména stres a nevhodná životospráva. Ať už je ale jejich příčina jakákoliv, je v případě vážných, dlouhotrvajících či akutních problémů jedinou bezpečnou cestou k nápravě návštěva lékaře. Přírodní léčiva však mohou alespoň zmírnit obtíže, případně předejít jejich opakování.

Prokleté pálení žáhy

Nemalá část dospělé populace někdy zažila pálení žáhy. Přichází třeba po konzumaci příliš tučného nebo dráždivého jídla, leckoho trápí žáha i po sladkém. Tímto neduhem trpí také ženy v průběhu těhotenství a nezřídka i lidé, kteří podstoupili chemoterapeutickou léčbu. Pomoc může přinést například ne příliš známý proskurník lékařský (Althaea officinalis).

Používali ho už staří Římané, kteří jej přidávali k pečeni a jiným mastným pokrmům, protože dobře věděli, že tím zmírní nechtěné následky trávení takových pochoutek. Rostlina totiž obsahuje léčivý sliz, který chrání žaludeční sliznici a zmírňuje i pálení v oblasti jícnu.

 Původní domovinou proskurníku jsou oblasti Středomoří až po Střední Asii. Dnes však tato užitečná bylina zdomácněla i v řadě jiných oblastí a jako původní rostlina se vyskytuje dokonce i na jižní Moravě. Z proskurníku využijete pro léčebné účely listy i kořeny – ty navíc můžete vyrývat po celý rok.

Tužebník pro utišení

Druhou rostlinou, která uleví nejen od pálení žáhy, je statný tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Je pro něj typické, že jeho květy voní po hořkých mandlích. Opravdu totiž obsahují stopové množství kyanovodíku, jenž se zmíněnou vůní také vyznačuje – tužebník byste tedy neměli příliš dlouho skladovat v uzavřené místnosti. 

Kromě potíží s trávením se tužebník používal v lidovém léčitelství jako prostředek pro utišení bolesti a snížení horečky. V jeho květech a v menším množství i v nati se totiž vyskytují silice obsahující salicylaldehyd a methylsalicylát s obdobnými účinky, jako má kyselina acetylsalicylová, která je základem Aspirinu a Acylpyrinu.

Užívá se i proti chronickým průjmům, působí jako slabé sedativum a přináší úlevu při revmatických bolestech kloubů a zánětech. Pokud jde o působení na žaludek, pomáhá tužebník zmírnit pálení žáhy i překyselení žaludku a léčí i žaludeční vředy a záněty. 

Bylinu můžete sbírat téměř po celé Evropě a roste nejčastěji v mokřadech, na vlhkých březích vodních toků a jezer, na vlhkých loukách a nezastíněných místech lužních lesů. 

Na území České republiky se vyskytuje vcelku hojně v nížinách a o něco méně i v podhorských oblastech. Sbírají se květy ideálně za sucha a v době, než začnou odkvétat odspodu. Tužebník můžete připravovat formou nálevu i čaje; pro důkladnou očistu organismu je vhodné vypít i litr denně.

Hořká požehnání

Hořké neboli žaludeční byliny jsou jedním z darů přírodní lékárny, které mají při úlevě od žaludečních potíží velký význam a často jsou i základem komerčních léčiv. Používají se při poruchách trávení a žaludečních nevolnostech, způsobených stresem či přetěžováním organismu nevhodnou stravou. 

Nejznámější z nich je pelyněk pravý (Artemisia absinthium) a prospěšný je i méně silný pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris). Na tyto byliny můžete narazit na neobhospodařovaných plochách, často podél cest či na rumištích. 

Pelyněk se nejčastěji užívá jako nálev. Ten je sice hodně hořký, ale podporuje trávení, hojí sliznici podrážděnou zánětem a tlumí křeče. Čerstvé nebo sušené mladé listy se dají využít i jako koření nebo při přípravě hořkých či nahořklých alkoholických i nealkoholických nápojů. 
V kuchyni s pelyňkem zacházejte opatrně, do pokrmů se přidává jen několik málo listů, nejlépe k tučným vařeným nebo pečeným masům, čímž se nejen zvýrazní jejich chuť, ale zmírníte tak i jejich nápor na trávení. 

Preparáty z rostliny pomohou i při nechutenství, střevních a žlučníkových kolikách a při menstruačních bolestech. Je však třeba se vyvarovat nadměrných dávek. A pozor, pelyněk by neměly užívat těhotné a kojící ženy, jelikož thujon v něm obsažený může ve větších dávkách způsobit překrvení malé pánve a v některých případech by mohl zapříčinit i potrat. Thujon, což je terpen blízký mentolu, je rovněž součástí esenciálního pelyňkového oleje, jenž má řadu prospěšných účinků, zacházet s ním ale musíte velmi obezřetně.

Další známou hořkou bylinou je zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea), jindy nazývaná jako zeměžluč lékařská. Tato nevysoká bylinka roste s oblibou na světlých, sušších stráních a loukách, na kamenitých náspech, podél křovin i v polích. Vyskytuje se téměř v celé Evropě, nepravidelně vyrůstá i na celém území České republiky. 

Je zajímavá svými drobnými kvítky, které se otevírají jenom ráno a kolem poledne se zase zavírají. A je-li venku zataženo, neotevřou se vůbec. Zeměžluč se proto sbírá jen za slunečných dní, a na rozdíl od řady jiných léčivek dobře snáší sušení na slunečním svitu.  

Hořkost zeměžluče je vskutku extrémní, o čemž ostatně svědčí nejen její český název, ale i nelichotivá pověst čarodějnické byliny. Její schopnosti ulevit při bolestech žaludku jsou však vynikající. Podporuje trávení i chuť k jídlu, zmírňuje nevolnost a pálení žáhy, navíc čistí játra, proto se doporučuje například při léčbě anorexie.

Při poruchách trávení prospěje také puškvorec obecný (Acorus calamus). Tuto typicky mokřadní rostlinu nejčastěji naleznete na březích stojatých a pomalu tekoucích vod, kde může dorůst výšky až 150 centimetrů a vytvářet husté souvislé porosty. Na naše území pronikl z domovské Asie v 16. století. V současnosti roste místy i hojně po celém území, hlavně však v teplejších pásmech, zatímco ve vyšších horských oblastech se nevyskytuje.

Svou hořkou, ostře kořeněnou chutí je přímo předurčen k léčbě trávicího traktu a žaludku a bývá častou přísadou různých bylinkových likérů, které ostatně mnohdy původně vznikly jako přírodní léčiva. 

Podporuje látkovou výměnu i tvorbu žaludečních šťáv, odstraňuje střevní koliku, pomáhá léčit vředy žaludku a dvanácterníku, působí preventivněproti rakovině a je také silným antioxidantem. Puškvorec nikdy nevařte; pro přípravu hojivého nálevu bylinku vždy jen mírně zahřejte a poté macerujte minimálně osm hodin. 

Užívá se i jako prášek, rozmíchaný v horké či studené vodě nebo v džusu. Je velmi důležité dodržovat předepsané dávky i doporučenou délku léčebné kúry, protože překročení únosného množství tříslovin může žaludeční problémy naopak znásobit.

Příjemnější chuť

Pokud nejsou zažívací potíže příliš silné, není nutné užívat jen hořké byliny, jejichž chuť může být pro mnoho lidí přece jen dost nepříjemná. Ulevit umějí i léčivé druhy s podstatně mírnější chutí, například meduňka lékařská (Melissa officinalis). Známé jsou zejména její uvolňující účinky na psychiku, ale zvládne utišit i žaludeční sliznici, a to zejména tehdy, jsou-li neduhy žaludku spojeny s úzkostí, stresem, strachem a depresí.

Z meduňky lze zpracovat i nať a listy, které se používají do různých čajových směsí a také jako koření. Dobrým tipem je vylepšit její lehce citronovou příchutí i ovocná či zeleninová smoothie.

Ceněnou a vyhledávanou léčivkou je heřmánek pravý (Matricaria chamomilla). Používal se k léčení už ve starém Egyptě, v antickém Řecku i Římě a u Anglosasů byl považován za jednu z devíti posvátných bylin a za boží dar.

Sbírají se heřmánkové květy krátce po rozvití, ty se pak suší a pijí ve formě čajů a odvarů a přidávají se do ozdravných koupelí a do polštářů pro lepší spánek. Prospívá rovněž inhalování jejich výparů. Zevně se užívá heřmánkový olej a nejrůznější masti.

Heřmánek citelně ulevuje i při střevních potížích, žaludečních a dvanáctníkových vředech a působí proti nadýmání. Má protizánětlivé účinky, takže přijde vhod při zánětu očních spojivek nebo pohlavního ústrojí, při léčbě infikovaných sliznic a alergických reakcí na kůži. Uvolňuje křeče a tiší bolesti, užívá se i při bronchiálním astmatu a nachlazení, pro zvýšení pocení a při hojení ran. Vědci v této bylince dosud identifikovali více než 120 druhů látek s potenciální farmakologickou účinností.

Na žaludeční vředy

Mezi původce vředových problémů s žaludkem patří nesprávná životospráva, stres či Helicobacter pylori, což je bakterie napadající sliznici žaludku. „Bylin, které mohou pomoct, je více. Za zmínku stojí měsíček, jitrocel nebo rakytník. Důležité je určitě zelí, jež má podle slavného bylináře Zentricha zvláštní protivředový faktor, takzvaný vitamín U. Zejména šťáva z bílého zelí se vyznačuje hojivým působením na žaludeční a dvanáctníkové vředy,“ radí zkušený bylinář Pavel Popov. 

Zejména u vředových chorob a dalších problémů s trávením vždy vyhledejte lékaře a konzultujte s ním i jakoukoli přírodní léčbu.

Víkendová kúra

Legendární srbský léčitel Jovo Mijatović doporučuje léčit žaludeční vředy víkendovou kúrou z lišejníku islandského. Ve čtvrtek přelijte 5–10 gramů lišejníku studenou vodou v množství 1,5 litru a přiklopte pokličkou. 

V pátek vše vařte na mírném ohni, až se zhruba půl litru vody odpaří. Odvar přeceďte, vmíchejte lžíci medu, ještě chvíli povařte a nalijte do termosky. Podávejte každou hodinu nejprve dvě až tři čajové lžíce, pak jednu lžíci až do večera, po celý víkend.

Na podporu trávení

Dobrou službu udělá šalvěj, bazalka, pikantní mátový čaj či zázvor nastrouhaný do horké vody a žaludeční křeče mírní i kozlík lékařský, rozmarýna nebo řepík lékařský.