Když bolí zuby, zkuste zdánlivě obyčejné kuchyňské bylinky. Pomůže hřebíček, tymián, šalvěj, česnek či saturejka

Bolest bývá tupá, nebo naopak palčivě vystřeluje a její příčinou může být třeba hnisavý váček pod zubem, růst zubu moudrosti, hluboko zažraný kaz či nemocná dáseň, která obnaží citlivé části zubu. Nejlepším řešením je samozřejmě návštěva lékaře. Někdy se ale zuby rozbolí v ten nejnevhodnější čas a je potřeba hledat úlevu alespoň do chvíle, než se na zubařské křeslo dostanete.

Hřebíček je po ruce

Takřka v každé domácnosti bývá mezi kořením hřebíček, což je lidový název pro sušený kalich s poupětem ze stromu hřebíčkovce kořenného. Tento ceněný stálezelený tropický strom náleží do velmi rozsáhlého rodu hřebíčkovec s více než tisíci druhy. Jeho pravlastí jsou nevelké ostrovy v severní části Indonésie, pravděpodobně ostrov Ambon v souostroví Moluky. Koření z poupat se používá do sladkých pokrmů, rýže i masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. 

Pro úlevu od bolesti je důležité, že hlavní složkou hřebíčkové silice je fenolická sloučenina eugenol s lokálně-anestetickými a antiseptickými účinky. Otupuje především citlivost zubního nervu a nejčastěji se v léčitelství používá v podobě éterického oleje či tinktury. Hřebíček také zabraňuje vzniku paradentózy, zubního kazu a podporuje tvorbu bílých krvinek.

Zázračný tymián

Další bylinkou, jež má antiseptické a léčivé vlastnosti odstraňující onemocnění dásní a zubní kaz, je tymián obecný. Toto oblíbené koření pochází z rodu mateřídouška (thymus) a jeho původní domovinou je Středomoří. Na rozdíl od našich domácích druhů mateřídoušky má dřevnaté lodyhy. Tymián ovšem nepomáhá jenom při bolestech zubů, ale působí i proti průjmům, nadýmání a při obtížích zažívacího traktu, mírní i kašel a obecně působí protizánětlivě. 

Je jednou z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog a účinkuje rovněž proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům. Je vynikajícím dezinfekčním prostředkem pro plíce. Dá se použít v inhalacích, jako ústní voda či kloktadlo. Pomáhá také při infekcích močových cest a močového měchýře a účinkuje jako diuretikum. Stimuluje produkci bílých krvinek, čímž zvyšuje odolnost organismu, a rovněž podporuje krevní oběh. 

Čerstvou nať lze použít na poštípání hmyzem, využívá se i v kosmetickém průmyslu a aromaterapii. Tymián obsahuje poměrně velké množství účinných látek, jako jsou silice (thymol, karvakrol) třísloviny, hořčiny, flavony (luteolin), aromatické kyseliny a triterpenické kyseliny. Při dávkování je třeba zachovat obezřetnost, nadměrné užívání může způsobit nežádoucí zvýšení hladiny hormonů štítné žlázy. Pokud vás ovšem trápí zuby či bolesti v dutině ústní, můžete listy tymiánu povařit a silný odvar kloktat, popřípadě listy jednoduše požvýkat.

Na chuť i na bolest

Na bolesti zubů účinkuje i další „kuchyňská“ bylina, známá a populární i jako koření: šalvěj lékařská. Tato vytrvalá, silně aromatická rostlina polokeřovitého vzhledu pochází původně ze Středomoří a Malé Asie. K oblíbeným léčivým rostlinám patřila už ve starověkém Egyptě. Do střední Evropy a dnešního Česka se dostala pravděpodobně někdy v 9. století, kdy začala být hojně pěstována v klášterních zahradách.

Šalvěj má ráda propustnou půdu a slunné stanoviště, na zimu ji chraňte před mrazem přikrývkou. Jako koření se užívají čerstvé nebo sušené listy, jež se hodí hlavně k vepřovému a telecímu masu. Přidávají se také do omáček, nádivek či k ochucení sýrů. Ve staročeské kuchyni byla používána šalvěj lékařská stejně často jako petrželka. Její využívání v přírodní medicíně se osvědčilo, neboť obsahuje 1,5 až 3 % silice (která je směsí thujonu, salviolu a kafru) a také velké množství vonného extraktu, cineolu a borneolu. 

Dále obsahuje 4 % třísloviny, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové. Součástí byliny jsou i pryskyřice, vitamíny skupiny B, vitamín P, minerální a hormonálně účinné látky. Obsažené látky mají protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální účinky a také zabraňují průjmům. Šalvěj rovněž omezuje pocení, zejména je-li nervového původu. Pomáhá při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích a nadýmání. 

Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) může působit toxicky. Při přípravě čaje ovšem přechází do vody pouze relativně malé množství účinných látek a tři až šest šálků šalvějového čaje denně je považováno za bezpečnou dávku. Žádaná je rostlina i v kosmetice, kde se využívají její stahující a dezinfekční schopnosti. Pro účinky při léčbě zánětů v ústní dutině a pro potlačení nepříjemného zápachu se výtažky ze šalvěje přidávají do ústních vod a zubních past, a pokud vás akutně začne trápit bolest zubů či dutiny ústní, doporučuje se žvýkání čerstvého listu nebo kloktání nálevu.

Přírodní recepty

Při bolestech zubů zkuste kteroukoliv z výše uvedených rostlin, nebo také olej z oregana. Ten nakapejte na zub, nebo můžete tuto rostlinku – ať už čerstvou či sušenou – rovnou žvýkat. Stejně můžete použít éterický olej z bazalky, nebo si vyrobte kloktadlo z bazalkových listů. Na to potřebujete dvě lžíce sušených listů, které povaříte 20 minut v množství vody odpovídající běžnému hrnku. Odvar sceďte, nechte vychladnout a kloktejte dvakrát až třikrát denně. 

Kloktadlo je vynikajícím lékem i na záněty v ústní dutině. Odvar lze připravit i z oregana, alternativou je řepík s přidanou šťávou z netřesku. Kloktadla používejte vždy vychlazená a několikrát denně, dokud potíže neustanou. Dobrou službu při zánětech v ústní dutině prokáže i heřmánek. Povařte 50 g heřmánkových květů 15 minut v litru vody, sceďte, vychlaďte a kloktejte několikrát denně.

Zvláště děti často trpí na afty – uleví jim žvýkání čerstvých či sušených borůvek několikrát denně. Máte-li problém se zápachem z úst, pomůže opět šalvěj ve formě kloktadla. Hrst čerstvých šalvějových lístků dejte do půl litru vody, přiveďte k varu, vařte 5 minut a pak 10 minut louhujte. Vychladlým odvarem vyplachujte ústa několikrát denně. Do odvaru můžete pro zvýšení účinku přidat ještě lžičku šalvějové tinktury. 

I česnek je přírodní antibiotikum, které umí poskytnout obrovskou úlevu od palčivé bolesti.  Pokud chcete sáhnout po této tradiční léčbě, smíchejte nadrcený česnek se solí a aplikujte přímo na postižené místo v ústní dutině. A podceňovat nelze ani účinky cibule. Už při nepatrných náznacích bolesti zubu je dobré syrovou cibuli žvýkat nebo alespoň přiložit na bolavé místo. Má antiseptické vlastnosti, a může tak od trápení pomoci rychle a účinně.

Mezi oblíbený všelék patří v tradičním lidovém léčitelství i křen. Přiložte kousek rovnou na bolavý zub, nebo křen nastrouhejte, zalijte octem, sceďte a tekutinou zub potírejte. Tradičním úlevným prostředkem je i pepř se solí díky protizánětlivým a analgetickým účinkům. Sůl a pepř smíchejte s kapkou vody, čímž vytvoříte pastu. Tu naneste na zub a nechte pár minut působit. Toto opakujte několik dní minimálně jednou denně. 

Z bylinek lze vyrobit i prášek, který při čištění nahrazuje zubní pastu: 30 g čerstvých šalvějových listů a stejné množství mátových listů operte, osušte a nahrubo nakrájejte. Bylinky rozložte na plech a posypte asi 50 g hrubozrnné soli. Pečte v troubě předehřáté na 150 °C asi 20 minut. Pak bylinky rozdrťte v lékárenském hmoždíři a propasírujte přes husté sítko. 

Vzniklý prášek uchovávejte v uzavřené nádobě. Místo zubní pasty ho používejte tak, že zubní kartáček namočte, ponořte do prášku, vyčistěte si zuby a vypláchněte si ústa čistou vodou.