Aloe Vera je chladivý dar z pouště. Můžete ji vypěstovat jako nenáročnou pokojovou rostlinu a využít k léčení

Jméno aloe pochází z arabského slova alloeh, což označuje jasnou nebo zářivou hořkou látku. Dosavadní průzkumy ukazují na její původ na Arabském poloostrově, dnes roste aloe pravá (Aloe vera) v příhodných podmínkách po celém světě. Aloe vypadá jako kaktus, má totiž mohutnou přízemní růžici tlustých dužnatých listů s malými postranními ostny. Z jejího středu pak případně vyrůstá téměř metr vysoký, hroznovitě uspořádaný oranžový květ. 

Aloe se však v dobrých podmínkách množí i bez květenství, kolem mateřské rostliny vyrůstají z odnoží nové rostliny. Je to nenáročná pokojová rostlina. Vyžaduje pouze dostatek světla, lehkou písčitou půdu a skromnou zálivku. Její přínosy jsou však nedocenitelné. Aloe pravá má mnoho příbuzných druhů s obdobnými účinky. Patří mezi ně například Aloe Ferox (aloe kapská) či odolná Aloe Arborescens (aloe stromovitá), která se hodí i pro domácí pěstování.

Je bohatou zásobárnou látek příznivě ovlivňujících lidské zdraví. Obsahuje kyselinu listovou, vitamíny skupiny B, betakaroten či vitamín C. Tato léčivka je také bohatá na minerály, mezi něž patří vápník, draslík, hořčík, železo, chrom, zinek, mangan či selen. Gel z aloe je nejlepším přírodním lékem na spáleniny. A třeba v kuchyni postačí mít po ruce jeden uříznutý dužnatý list jen tak na ošatce. Jakmile se spálíte o kraj trouby, seřízněte okraj a čerstvou mokrou dužinou potřete spálené místo.

Hořká a chladivá

Aloe se skládá ze dvou hlavních složek. Přímo pod tlustou zelenou slupkou (efektivně brání odpařování vody z této pouštní rostliny) se nachází žlutá, vazká, velmi hořká látka, jíž se říká latex. Ten se odpradávna používal jako silné projímadlo. Některé moderní výzkumy varují před jeho dlouhodobým vnitřním užívání. Tehdy může způsobit silné průjmy a nerovnováhu tekutin v těle. 

Opatrní by měli být staří lidé, děti i těhotné ženy a také lidé s onemocněním ledvin či zánětlivým onemocněním trávicího traktu. Při domácím použití nechte hořký latex z listu vykapat a poté odřízněte zelenou slupku, pod níž se skrývá čirý gel. Jeho komplexní hojivý účinek je připisován obsaženým polysacharidům.

Gelem potírejte spáleniny, oděrky, jizvy, akné, ale také místa po komářím či vosím bodnutí. Aloe vytváří na povrchu rány zvlhčující film, který stahuje, chrání a působí proti virům, bakteriím i plísním. Dále urychluje tvorbu nové pokožky, zlepšuje přísun kyslíku a živin do tkáně a pomáhá k rychlejší obnově cévního zásobení. Celkově se rána rychleji uzavírá, což je i v souladu s výsledky výzkumů, které léčivý efekt aloe potvrzují.

Od faraonů do světa

Aloe se k léčení využívala už šest tisíc let před naším letopočtem v období starého Egypta, což dokládají i vyobrazení na kamenných zdech faraónského pohřebiště v Údolí králů. První písemné zmínky o ní byly nalezeny na hliněných tabulkách ze staré Mezopotámie. Aloe tam sloužila při léčbě infekcí, kožních chorob i jako projímadlo.

Rostlinu měli v oblibě i staří Řekové a Římané. Proslulý řecký lékař a botanik Dioscorides poukazuje ve svém díle De Materia medica z období mezi rokem 50 až 70 na příznivé účinky aloe při problémech s vypadáváním vlasů a s hemeroidy. Na dermatitidu i proti zácpě ji používali i Peršané a díky arabským kupcům našla své místo i v tradičním lékařství Indie, Tibetu a Číny.

Užívání aloe pravé v moderní medicíně se datuje od roku 1930, kdy byl zveřejněn případ vyléčení chronické a těžké dermatitidy z ozáření rentgenovými paprsky právě pomocí aloe.