Bylinky umí ulevit plicím a průduškám při úporném kašli, ale přírodní medicína někdy nestačí.

Dobrou zprávou je, že se zánětem průdušek se můžete léčit i doma. Bohužel pro děti a starší lidi je to nemoc nebezpečná, protože může způsobit zápal plic a oslabení srdce. V horečnatém období nemoci je nejlepší uložit pacienta do postele a zavolat lékaře. A pozor na jednu věc: Za dlouhotrvajícím kašlem se může skrývat i plicní tuberkulóza. Při zánětech horních a dolních cest dýchacích se lidské tělo proti infekci v místě napadení (vlastně i v celém organismu) brání tím, že škodlivinu vylučuje. 

Účinný léčebný zásah by tedy měl posílit právě tuto přirozenou obranyschopnost. Hojivé látky obsažené v bylinách jsou pro uzdravování některých infekčních zánětů úspěšné, ale musíme zdůraznit, že na streptokokové infekce (např. hnisavou angínu) rostlinná léčba nestačí. Aby nemoc nezanechala těžké nevyléčitelné následky na srdci nebo ledvinách, musejí přispěchat na pomoc zejména účinná antibiotika. 

Podpořit, nebo tlumit? 

U nekomplikovaných zánětů horních cest dýchacích pomůže především vydatnější vykašlávání. To můžete podpořit pitím čaje ze směsi květu prvosenky a lípy, květu nebo listu podbělu, natě dobromyslu, plicníku a jitrocelových a fialkových listů. 

Čaj v množství alespoň jednoho šálku pijte teplý, slazený medem a ideálně v podvečer. Existují také případy, kdy je žádoucí kašel spíše tlumit. To platí zejména při hrozbě krvácení z plic nebo při zánětu pohrudnice a potřebu podpory nebo naopak potlačení reakcí organismu by měl v tomto případě posuzovat lékař. Dokud není zcela jasně stanovena příčina úporného kašle, nezkoušejte raději s podpůrnými či léčivými prostředky experimentovat. Lepší vylučování ochranných hlenů v průduškách je možné podpořit i přes žaludeční sliznici. 

Kořen violky vonné například funguje jako lehké dráždidlo žaludku, vyvolávající mírný dávivý reflex, který následně spouští proces samovolného vylučování sekretů v průduškách. Dráždění by ovšem nemělo vyvolávat pocit nevolnosti, nesmí proto trvat příliš dlouho a není vhodné při žaludečních chorobách. Snižuje rovněž chuť k jídlu, což také nemusí být vždy žádoucí. 

Podobně působí na sliznici žaludku i saponinové drogy, zejména kořen lékořice, květ prvosenky či extrakt z břečťanu. Chuť k jídlu příliš nesnižují, ale nevhodné dávkování může vyvolat zvracení, krvácení žaludeční sliznice, a dokonce rozpad červených krvinek. I v tomto případě je tedy nutné bylinnou léčbu konzultovat s lékařem. Přes výstelku dýchacích cest se projeví vliv bylinek s éterickými oleji (fenykl, šalvěj, tymián, máta, rozmarýn či levandule), které vyvolávají sekreci jejich mírným drážděním. Svými dezinfekčními vlastnostmi tak pomohou v boji proti infekci přímo v místě napadení. Stejný efekt má například i kuchyňská cibule. 

Pouze jako doplňkovou a podpůrnou můžete rostlinnou léčbu uplatnit také u vážnějších nemocí dýchacích orgánů, například u plicní tuberkulózy, zápalu plic či průduškového astmatu. Ulevit může v těchto případech třeba prsní čajová směs, kterou tvoří jeden díl islandského lišejníku, tři díly kořene ibišku lékařského a lékořice, jeden díl nati mateřídoušky obecné, devět dílů listu proskurníku, několik plodů bedrníku anýzu a slézové a diviznové květy. 

Do boje s horečkou 

U infekčních chorob dýchacích cest se často objeví i horečka, která je průvodním jevem boje organismu s cizorodými prvky, nejčastěji s mikroorganismy. Nesnižujte ale mírnější nárůst tělesné teploty za každou cenu. Teprve vysoké teploty organismus vysilují, kladou velké nároky na oběhovou soustavu, a měli byste se pokusit je zmírnit. 

Málokdo ví, že nejsilnějším přírodním prostředkem proti horečce je vrbová kůra. Dříve se z ní získávala kyselina acetylsalicylová, jejíž syntetická varianta je ve farmaceutickém průmyslu základem tradičních léčiv, například aspirinu, acylpyrinu či anopyrinu. Na druhou stranu existují i přírodní diaforetika – rostliny, které způsobují vydatné pocení a následné snížení tělesné teploty. Osvědčený je například lipový květ či květ černého bezu, obojí je nejlepší ve formě odvaru. Jako doplňková léčba pomáhá při horečce i dostatek přírodních zdrojů vitamínu C, které najdete v šípkovém čaji či citronech. 

Nebezpečná bronchitida 

Zánět průdušek neboli bronchitidu způsobuje prokrvení průduškové sliznice, která pak vylučuje hlen s hnisem. V průduškách nahromaděný hlen ztěžuje dýchání a dráždí ke kašli. Problémy tohoto typu se objevují hlavně u dětí a starších lidí. Především na začátku onemocnění bývá kašel velmi dráždivý, později lehčí a doprovázený vykašláváním. Zpočátku se objevuje i zvýšená teplota. Tuto nemoc mohou vyvolat nejrůznější mikrobi, přičemž nachlazení a dlouhý pobyt v prašném prostředí připravují půdu pro jejich usídlení v organismu. Průběh bronchitidy bývá obvykle prudký a trvá nejvýše dva týdny, nemoc se ovšem může vracet. 

U některých lidí kvůli častým návratům choroby či vlivem dýchání prachu dochází k trvalým změnám na průduškách. Zánět se pak stává chronickým, zároveň bývá méně intenzivní. Projevuje se pak po dlouhá léta silnějším či slabším kašlem, obyčejně bez horečky. Chronický průduškový zánět může zapříčinit plicní rozedmu a rozšíření průdušek, někdy dokonce vyvolává i změny na srdci. 

Co usnadní vykašlávání 

Prostředky k usnadnění vykašlávání se jmenují expektorancia a v přírodě mezi ně patří například kořen i nať prvosenky, violky vonné či lékořice, nať violky trojbarevné anebo květ divizny, z éterických olejnatých rostlin je to nať mateřídoušky, dobromysli, květ heřmánku, plod bedrníku anýzu a fenyklu. Mezi přírodniny s úlevnými účinky od kašle lze zařadit i cibuli, kořen bedrníku, křenu, omanu a pýru, nať hluchavky, komonice, konopice, sedmikrásky, rozrazilu, yzopu, a popence, listy šalvěje, omanu i divizny, plod jalovce či višňové stopky. 

Suchý kašel je možné zmírnit nebo potlačit i pomocí antitusik. Patří mezi ně rostliny obsahující slizovité látky, které působí na sliznici horních cest dýchacích, chrání ji před dráždivým vlivem a tlumí podněty ke kašli. Je to například květ bezu, divizny a lípy, kořen, list a květ ibišku, květ a list slézu, květ a list podbělu, list jitrocele, nať brutnáku, hluchavky i plicníku, semena lnu, pískavice, kořen i nať kostivalu a lopuchu nebo lišejník islandský.