Skalničky s léčivými účinky patří mezi pozoruhodné rostliny, které zdobí skalky, ale obsahují i řadu zdraví prospěných látek

Typickou bylinkou, jež vyžaduje suché a slunné stanoviště, je například mateřídouška (Thymus sp.). Do skalek se určitě hodí, v kontrastu s kameny vynikne její jemná zdobná krása. Druhy rodu Thymus patří mezi nejstarší užitkové rostliny a v lidové medicíně se doporučovaly proti mnoha chorobám, například k léčbě nachlazení, nemocí dýchacího ústrojí a trávicího traktu. 

Působí proti průjmům a nadýmání a dají se též využít jako diuretikum, tedy prostředek podporující odvádění vody z organismu. Rostlina má i antiseptické účinky, v kosmetickém průmyslu se proto používá například při výrobě ústních vod. Pro jemnou vůni je oblíbená i v aromaterapii. Za pozornost stojí i mateřídouška citronová „Aureus“ (Thymus x citridiorus) s krásně žlutými lístky a vůní po citronech. Můžete ji vyzkoušet třeba na dochucení jídel z ryb.

Krásnou miniaturní skalničkou je i mateřídouška vlnatá (Thymus pseudolanuginosus). Je to zajímavý, kobercovitý, pouze 5 centimetrů vysoký druh s typickými lístky se stříbrnými vlákny. Pro sběr jsou z mateřídoušky vhodné listy, kvetoucí vrcholky i nedřevnatá část nati. Listy se sklízejí v létě, ideálně v poledne a za sucha. Lze je sušit rozprostřené na papíru nebo jako celou rostlinu ve svazečcích. Jinou možností uchování je konzervace v oleji, v octu nebo kandování v cukru. 

Mateřídouška obsahuje silice, třísloviny, hořčiny, saponiny či flavonoidy a je důležité vědět, že největší koncentraci těchto zdraví prospěšných látek najdete v planých nepěstovaných rostlinách ve volné přírodě.

Krasavec na angínu

Léčivá rostlina angínovník čínský (Iris chinensis) je nenáročnou rostlinou; může dorůst až do výšky jednoho metru, a hodí se proto spíše na větší skalky. V přírodě se vyskytuje na místech s vápencovým podložím, zejména na skalnatých stráních nebo přímo na skalách. Prospívá na plném slunci a dobře odvodněném stanovišti, na podmáčeném místě však může rostlinu ohrozit zahnívání kořenů. Delší období sucha naopak snáší dobře. 

Angínovník má mečovité listy (podobné kosatcům) dorůstající délky až 60 centimetrů. Od června do září kvete žlutými, oranžovými či červeně skvrnitými květy. Plodem jsou tobolky se semeny, která obsahují léčivé látky. Rostlina je vhodná k léčbě zánětů dýchacích cest, nachlazení a dezinfekci sliznic. Na angínu, bolest v krku a zahlenění pomůže žvýkání čerstvého listu.

Můžete také připravit nálev ze lžičky pokrájených lístků přelitých 200 ml vroucí vody. Nechte 15 minut vylouhovat a výluh pak kloktejte. Angínovník však neuleví jen od nachlazení. Odvar z jeho oddenku se využívá při léčbě nemocí ledvin a močových cest, nadýmání a zácpě. Pro přípravu odvaru postačí čajová lžička drcených oddenků – tu přelijte 125 ml vroucí vody a následně nechte 15 minut vylouhovat. Angínovník si můžete namnožit ze semen, výhodnější je však množení dělením trsů. Na zimu je nutné rostlinu přikrýt chvojím či spadaným listím nebo vyrýt, zasadit do květináčů a přenést na stanoviště vhodné k přezimování.

Hojivé netřesky

O netřescích (Sempervivum sp.) se tradovalo, že pokud je vysadíte na střechu, ochrání stavení před úderem blesku. Prostě do něj „netřískne“. Tyto horské rostliny z Blízkého východu a severní Afriky se postupně rozšířily do celé Evropy a Ameriky. Skutečně dokážou růst i v malém množství zeminy například ve spárách zdí a mezerách mezi kameny, což je předurčuje právě do skalek, ale i do nádob či na „zelené“ střechy osázené vegetací. 

Vyhovují jim slunná stanoviště s dostatečně propustnou půdou a jejich pěstování není nijak náročné. Netřesky jsou sukulentní mrazuvzdorné rostliny, které se snadno množí. Zdobí je typické dužnaté listy v podobě růžice. A v létě na jejich tlustých stoncích vykvétají zajímavé květy.

Z mnoha existujících druhů je nejznámější netřesk střešní (Sempervivum tectorum), jehož listy mají na špičkách purpurové zbarvení. Pěstovat můžete i netřesk horský (Sempervivum montanum), jenž má menší žláznatě chlupaté lístky. Zajímavý je rovněž roztomile vypadající netřesk pavučinatý (Sempervivum arachnoideum) s malými růžicemi pokrytými typickým pavučinovým vláknem. 

O léčivých účincích netřesků se ví odpradávna. Dužnaté listy uzdravují bodnutí hmyzem, popálení kopřivami či drobná poranění a vyléčí i bradavice a kožní záněty. Netřesková šťáva je výborným prostředkem na ošetření záděr, omrzlin a opařenin. Obklady z rozmačkaných listů hojí také kuří oka a otoky, pro kosmetické užití se z listů vyrábějí masti a pleťové vody. Čaj z netřesků ulevuje při infekcích v krku a zmírňuje záněty v ústech a některé zdroje zmiňují i léčivé účinky odvaru při zánětech středního ucha.

Pichlavý poklad

Opuncie (Opuntia sp.) neboli nopál nadchne každého milovníka exotických rostlin. Je složena z plochých nebo oválných článků, díky nimž má svůj typický vzhled. Od konce června do konce července zdobí rostlinu veliké pestré květy, které vyrůstají po obvodu mladých článků. Jako každý kaktus má i opuncie trny. Její články jsou pokryty dlouhými ostny, ale i drobnými chloupky zvanými glochidie. Jsou sdruženy do chomáčků a mají háčky, díky nimž se pevně přichytí k vaší pokožce, což je nepříjemné a jen velmi pracně odstranitelné. 

Opuncie však má i plody: Jsou chutné, zdraví prospěšné a dozrávají i v tuzemských podmínkách. Nopál obsahuje mnoho důležitých látek jako minerály, vitamíny, sacharidy a také vlákninu, díky níž zlepšuje trávení a odstraňuje plynatost. Slouží rovněž k odvodnění organismu a zbavuje tělo škodlivých látek a tuků. Plody jsou díky této vlastnosti vhodným potravinovým doplňkem při hubnutí. Podporují vylučování, vyrovnávají metabolismus, zajistí správné fungování těla a spalování podkožního tuku.

Zlepšují imunitu, slouží k detoxikaci organismu, normalizují hladinu cukru v krvi a zamezují kolísání glykemického indexu. Pokud se vám podaří získat plod opuncie, rozřízněte jej na půl a lžící vyberte vnitřek. Dužnina je výborná do džusů, koktejlů či ovocných salátů. Přidává se také do kaší, jogurtů a tvarohů. V některých zemích se k jídlu využívají i ostnů zbavené mladé výhonky – konzumují se jako zelenina. Ve středoevropských podmínkách lze pěstovat především zimovzdorné druhy opuncií. 

Patří mezi ně například opuncie křehká (Opuntia fragilis) s velkými žlutými nebo červenými květy nebo opuncie mnohokvětá (Opuntia polyacantha) se žlutými, červenými či bílými květy a velkými plody. Setkat se můžete i s druhem Opuntia humifusa, který po několika dnech kvetení mění barvu květu ze žluté na oranžovou. Zajímavostí je opuncie mexická (Opuntia ficus-indica), vytvářející velké plody známé pod názvem indiánské fíky – ty však u nás nedozrávají. 

Ačkoliv jsou kaktusy spojovány spíše s teplými kraji, nemusíte se bát, že vám opuncie zmrznou. Pocházejí totiž z mnohdy velmi drsných a nehostinných oblastí a vydrží i velmi nízké teploty. Jedním z důvodů, proč do skalky pořídit atraktivní exotickou opuncii, je i nenáročnost pěstování. Dobře vám poroste na jižní straně zahrady. Je to kaktus, takže přetrvá bez újmy i v delších obdobích sucha. 

Není náchylná ani na choroby a škůdce. Problémy jí může způsobit snad jen nadměrné mokro a trvalejší deště s teplotami kolem nuly, kvůli nimž může začít snadno hnít. Po čase vyžaduje regulaci velikosti, ale odlomené články snadno zakoření, čímž získáte nové rostliny.

Na močové kameny

Lomikámen (Saxifraga sp.) dokáže svými kořeny skutečně narušit skálu, odtud je ostatně i jeho pojmenování. Vystihuje však i schopnost této byliny rozpouštět kameny močové a ledvinové, k čemuž slouží nálev připravený z jeho kvetoucí natě. Ten ovlivní i rozpouštění písku v ledvinových a močových cestách. 

Léčebnými účinky tohoto typu se vyznačuje zejména lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata) rostoucí i v Česku. Je to vytrvalá bylina, daří se jí především v teplejších oblastech na suchých místech a loukách. Dalším u nás rostoucím druhem je ohrožený lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea). Lomikameny jsou rozděleny do několika skupin. Do skalek se v zahradnictvích nejčastěji prodávají druhy tvořící mechovité zelené koberce.

Patří mezi ně lomikámen Arendsův (Saxifraga x arendsii) s karmínově růžovými či bílými květy a lomikámen trojzubý (Saxifraga trifurcata) kvetoucí bíle. Dařit se jim bude v humózní kypré půdě, snesou i polostinná místa. Pěkné jsou i lomikameny tvořící shluky růžic a existuje také skupina typických skalničkových lomikamenů vypadajících jako polštáře mechu. 

Pro vlhčí stanoviště se hodí druhy s většími kožovitými lístky. A zajímavým doplňkem skalek mohou být i plazivé lomikameny, například růžově kvetoucí lomikámen zahnutý (Saxifraga retusa). Všechny druhy pěstujte na propustné půdě a množte je oddělením růžice či části trsu v období na počátku léta.

S rozchodníky opatrně

Rozchodníky (Sedum sp.) jsou velmi obsáhlým rodem zahrnujícím až 500 druhů, ale na české skalky lze doporučit především tuzemský rozchodník bílý (Sedum album). Má tlusté lístky, a proto se mu přezdívá „tučný mužík“. Dalším druhem s jehličkovitými listy šedavé barvy je rozchodník skalní (Sedum reflexum). 

Léčivé účinky má z domácích druhů hlavně rozchodník prudký, uváděný někdy i jako rozchodník ostrý (Sedum acre). Tato skalnička se velmi rychle rozrůstá, a často se tak na skalce může stát i nežádoucím plevelem. Jako okrasná rostlina bývá tento rozchodník pěstován pro své dužnaté lístky a zářivě žluté květy. 

Pomačkané lístky rozchodníku ostrého jsou výborným prostředkem na odstraňování kuřích ok, mozolů a otlaků. Mast léčí rány, vředy a hemoroidy. Vzhledem k obsahu alkaloidů je však nutné přistupovat velmi obezřetně ke konzumování této byliny. Obsahuje látky, které ve větších dávkách působí toxicky a mohou způsobit lehké otravy. Větší dávky způsobují zvracení, takže se rozchodník využíval pro vyprázdnění žaludku při otravách. Bylina se proto v přírodní medicíně uplatňuje spíše ve formě čerstvé šťávy, tinktury či masti. 

Například šťáva z rozchodníku má fungicidní (protiplísňové) a antibakteriální účinky, ale je nutné počítat s tím, že při dlouhodobém kontaktu s rostlinou může dojít k zánětu kůže a následné tvorbě puchýřků. Tuto bylinu tedy při samoléčbě užívejte velmi opatrně. Ani rozchodníky nejsou nijak náročné na pěstování. Vyhovují jim sušší propustné půdy na slunném či polostinném místě a velmi snadno se množí dělením trsů.