Chmel není jen základní ingrediencí pro výrobu piva, ale i rostlinou s obsahem převapivě velkého množství zdraví prospěšných látek

Domovem chmele je mírné pásmo Evropy, Asie a Severní Amerika, ale rozšířil se i do Jižní Ameriky a do Austrálie. V přírodě roste na okraji lesů, ve vlhčích houštinách, na březích potoků i u plotů. Jako liána se táhne po okolních stromech a keřích. Daří se mu v hlubokých půdách bohatých na vápník a dosahuje až třiceti let věku. 

Chmel rostoucí ve volné přírodě však není vhodný k průmyslovému využití. Pro tyto účely se pěstují vyšlechtěné odrůdy. Pokud jej ale někde objevíte jako divoce rostoucí bylinu, neváhejte a nasbírejte si zralé šištice.

Žatecký červeňák

Mezi nejkvalitnější pěstovaný chmel na světě patří právě české odrůdy – jedná se především o Žatecký poloraný červeňák s tisíciletou tradicí. To, že už v názvu odkazuje na místo, kde se nejvíce pěstuje, není náhoda. Chmel má totiž poměrně specifické požadavky na teplo a sluneční záření. Během růstu vyžaduje také značné množství vody, jelikož má velikou odpařovací schopnost. 

Pěstovanému chmelu se tedy daří zejména na půdě zvané permská červenka: s velkým obsahem železitých sloučenin, což je typické právě pro oblast Žatecka. Dříve se chmel používal při výrobě medoviny, což byl typický nápoj starých Slovanů. Jako přísada piva má konzervační schopnost a dává nápoji charakteristickou chuť a vůni.

Chmel je vytrvalá, liánovitá, dvoudomá rostlina patřící do čeledi konopovitých. Z plazivého větveného nebo nevětveného oddenku vyrůstá 2 až 10 metrů dlouhý, hranatý stonek s příchytnými chloupky, kterými se zachycuje. Samičí květy tvoří podlouhlé, převislé šupinovité šištice. Plod je nažka a její šupiny jsou hojně pokryty žlutými žlázkami obsahujícími charakteristickou voňavou nahořklou látku – lupulin.

Chmel pomáhá odstranit projevy neklidu, napětí a nervozity. Jeho zklidňující účinky příznivě ovlivňují i problémy s lehčími formami nespavosti. Nejčastěji se právě při těchto obtížích používá v kombinaci s dalšími rostlinnými drogami, jako je kozlík nebo mučenka, levandule a další.

Čajová směs: Na směs potřebujete květ levandule (25 g), kořen kozlíku (25 g), chmelové šištice (25 g), nať bukvice (25 g) a nať třezalky (25 g). Z kávové lžičky této směsi si každý večer připravte a vypijte šálek odvaru.

Chmelový extrakt: 20 g chmelových šištic macerujte ve 100 g lihu tři dny v teple a na světlém místě. Pak přeceďte a každý den před spaním užívejte dávku dvaceti kapek, pro lepší chuť nakapaných na kostku cukru.

Čas česání chmelových šištic nastává v srpnu až v říjnu podle typu odrůd. Po sklizni se chmel suší ve  speciálních sušárnách různých typů při teplotě maximálně do 50 °C. Důležité je předejít plesnivění, protože šištice napadené plísní jsou jedovaté. Dozrálé plody se po usušení prosejí, přičemž žlázky odpadávají v podobě prášku nazývaného lupulin (či chmelová moučka), který se ještě dosušuje a čistí. 

Má oranžovou až zlatožlutou barvu na vzduchu a světle hnědne a nepříjemně zapáchá. Lupulin je mírně lepkavý a na omak drsný. Je třeba jej uchovávat a chránit před vlhkem a světlem.

Proti bakteriím

Chmelové žlázky obsahují až 3 % silice a až 80 % pryskyřice, která sama obsahuje více než 50 % chmelových hořčin. Mezi další významné složky patří třísloviny, flavonoidy, cholin, látky estrogenního charakteru a látky s antibakteriálními účinky. Šištice mají podobný obsah jako žlázky. Nacházejí se v nich silice a minerální látky, rostlinná barviva, vitamín B či pektiny. 

Lupulin působí tlumivě na mozkovou kůru a reflexní dráhy v prodloužené míše. To znamená, že zklidňuje srdeční tep a uvolňuje hladké svalstvo střev. Proto je vhodným prostředkem k užívání při pocitu napětí spolu s nespavostí. Novější výzkumy však ukazují, že sedativní a hypnotický efekt způsobuje spíše kombinace účinků jednotlivých flavonoidů.

Hořčiny, především humulon a lupulon, napomáhají vylučování žaludeční šťávy, a uplatní se proto při žaludečních obtížích a nechutenství. Podporují také chuť k jídlu. V chmelu obsažená pryskyřice je účinným antibakteriálním prostředkem, jenž hubí mikroorganismy, jako je například zlatý stafylokok. Zevně se používá ve formě obkladů, výplachů ran a jiných kožních defektů, na regeneraci vlasů, na pleť (prokrvení pokožky) a pro posilující koupel.

Hořkost až na dřeň

Problém chmelu spočívá v jeho výrazně hořké chuti, takže je lepší užívat výtažek z něj v tobolkách. Rozhodnete-li se i přes hořkost vyzkoušet nálev ze šištic, doporučujeme nepřekročit doporučenou denní dávku 15 g sušeného chmele, z nějž se nálev připravuje. V malých dávkách 1–2 g (i víckrát denně) je neškodný, ve velkých a při nadměrném užívání ovšem může vyvolat pokles krevního tlaku, dokonce až ochrnutí.

Čerstvé šištice dráždí pokožku, vyvolávají zánět spojivek, ospalost i alergii. Ve spojení se sedativy, hypnotiky či antipsychotiky může chmel vyvolat nežádoucí reakce, zejména zvýšení sedativního účinku těchto léčiv. Bez konzultace s lékařem se mu raději vyhněte, a také preparátům z něj vyrobeným, pokud zároveň užíváte zmíněná léčiva.