Nechte se okouzlit magickými rituály našich předků a inspirujte se jimi při poznávání a sběru čarovných bylin

Předehra k létu tradičně vyvrcholí oslavami prastarého svátku letního slunovratu. K nebi vyšlehnou ohně svatojánské noci a podle pověstí se otevřou hlubiny, aby propustily na povrch záři ukrytých pokladů. Odpradávna se věří, že právě v těchto okamžicích roku přebírá Slunce vládu naplno. 

Nástup léta a nejkratší noc v roce se odedávna slaví jako letní slunovrat, který nastává 21. června. Církev na tento původní pohanský obyčej naroubovala svátek sv. Jana Křtitele, a tak vznikla i tradice oslav svatojánské noci, která připadá na přelom 23. a 24. června. Od nepaměti se věří, že období slunovratu má silný magický potenciál.

Slunce se na své pouti po obloze v těchto dnech zastaví a začne se vracet. Je to období přechodu a také období hraniční. „Z magického hlediska se k sobě o slunovratech přibližují dva světy. V létě je to náš svět a svět přírody, o zimním slunovratu pak svět Země a ducha. Dříve slunovrat neužívali pro kouzlení jenom čarodějky, ale všichni lidé,“ vysvětluje čarodějka a věštkyně Zuzana Antares.

Pro lidi i pro dobytek

Slunovratové čarování tradičně zahrnovalo sběr bylin. Trhaly se v noci nebo za časného rána jako takzvané svatojánské koření. Byliny se přidávaly do léčivých směsí pro lidi i dobytek a někdy se rovněž pálily ve svatojánských ohních, zapalovaných o svátku na kopcích, kde se kolem nich lidé shromažďovali. Popel z ohňů pak posloužil k rituálnímu pohnojení půdy.

Věneček svatojánských bylin se také věšel na volské rohy při symbolické orbě. To vše mělo zajistit a požehnat budoucí bohatou sklizeň. K přežití a úrodě ostatně směřovalo tradiční lidové čarování především, ale mnoho rituálů praktikovali naši předkové i s vírou v přivolání bohatství a lásky.

 „Letní slunovratová doba byla a je hodně sexuální. Je teplo, světlo, pracovalo se venku. V křesťanských dobách nesmělo jít jenom o sex, to by znamenalo smrt nebo mučidla; proto se pohlavní touha maskovala jako hledání manžela. Také se hledaly poklady, čímž narážím na dávnou pověst, že o svatojánské noci roste zlaté kapradí, které poklady odemyká. To je v zásadě pravda, ale poklady nejsou hmotného charakteru. Vezměme si totiž, že už jen dobrý manžel v době, kdy byl rozvod nemyslitelný, byl hotový poklad,“ říká Zuzana Antares.

Nebát se démonů

Chtěla-li dívka najít milého nebo probudit lásku v někom již vyvoleném, vydala se obvykle sbírat „devatero kvítí“, protože devítka je v lidové magii číslem výjimečné síly a moci. Věřilo se také, že pomocí čarovných bylin lze porozumět řeči zvířat a rostlin, věštit budoucnost, nebo se dokonce stát neviditelným. Existují dochované spisy s návody, jak se při takovém sběru chovat.

Devatero bylin podle nich bylo třeba sbírat na devíti místech. Bylo zapovězeno mluvit, ohlížet se a mít strach z blesků, hromů či z třesoucí se země. Kdo se rozhodl sbírat čarovné rostliny, nesměl se nechat zastrašit ani démony, skřítky, čerty či divoženkami. Všechny tyto bytosti totiž podle pověr o svatojánské noci s oblibou přicházely do světa lidí.

Co se sbíralo

Seznam vyhledávaných bylin není pevně daný. „Tradice je krajově různá, proto se bylinky v devateru neshodují,“ potvrzuje Zuzana Antares. Sama do magického výčtu řadí pelyněk, kapradí, vřes, šalvěj, třezalku a netřesk a doplnila by je aromatickými bylinami, jako je levandule, tymián, bazalka nebo libeček. „Podle toho, co je po ruce. Osobně preferuji pelyněk pro jeho dobrou schopnost očišťování. Pelyněk černobýl je někdy nazýván bylinou svatého Jana. Přináší sílu, především psychickou. Lze jej využít na omývání věšteckých zrcadel a ochranných šperků. Jeho dýmem se může člověk sám očistit od zlých vlivů. Nošen při sobě dává sílu. V kouzlech mentální magie jej užívám na obranu před zlým působením. Podobný vliv má i další rostlina, kterou s oblibou používám – třezalka tečkovaná. Ta navíc zesiluje působení obranných mentálních kouzel,“ dodává čarodějka.

Věnečky z kvítí

K dalším tradičně sbíraným svatojánským bylinám patří mateřídouška, verbena, divizna, heřmánek, máta, černý bez, popenec, řebříček, jitrocel, chrpa, majoránka, lopuch, arnika nebo třeba okvětí šípkové růže. Z kvítí se uvil věneček, který se prohazoval ohněm nebo pouštěl po vodě. 

Svazky rostlinek se dávaly i pod polštář, aby vyvolaly jasnovidné sny, nebo se usušily a nosily ve váčku na krku. Při čarování hrála velkou roli moc myšlenky a slova. Při sběru bylin bylo potřeba myslet na milovanou osobu, případně na toho, kdo měl být uzdraven.

Pro štěstí a ochranu 

Jedna z bylin, která se tradičně sbírá o svatojánské noci, je vřes. Ve směsích pro bylinné odvary má močopudné účinky, zlepšuje odvod tekutin z těla a léčí choroby ledvin. Mezi takto účinkujícími bylinami je vřes jedinou léčivkou, kterou lze užívat i v těhotenství.

V magii je vřes bylinou ženského božstva a také bylinou štěstí a ochrany. Při rituálu k přivolání deště se namočí vřes spolu s kapradím do vody a svazkem rostlin se pak pokropí okolí.